Prognózám navzdory. Díky za každý rok, kdy běhám, říká problémy zkoušený Holuša

Ano, sezona je celkově slabší. Po šesti letech krásných časů není taková, jak si představujeme, ale bohužel nejsem stroj. Dneska jsem běžel 3:39,79 a to zase není takový propadák vzhledem k tomu, jak jsem běhal v sezoně. Ale na víc nebylo, koncem srpna mě začala bolet druhá kyčel. Vypadá to, že je tam to samé, co na pravé, tedy únavová zlomenina pouzdra kyčle. Už na mítinku v Bernu jsem něco cítil, myslel jsem, že to je přitahovač, ale po dalších závodech se to zhoršilo, na mistrovství republiky družstev v Hodoníně to bylo hrozné…

Chtěl jsme to zkusit, bylo by mi líto se na to vykašlat a asi bych si vyčítal, kdybych nejel a seděl doma. Poslední měsíc jsem do sebe sypal prášky proti bolesti. Spíš jsem jezdil na kole a běhal jen rychlé tréninky, abych kyčel šetřil a nemusel brát prášky každý den.

Vždycky, když jsem tomu dal zahulit na tréninku, dva dny jsem kulhal i při chůzi, tak intenzivní ta bolest je. Tady v Dauhá se mě snažili dát do kupy, dostal jsem těžké umrtvení proti bolesti, doktoři mě nachystali, že jsem to necítil, ale člověk to má stejně v hlavě, psychika hraje důležitou roli. A hlava je hodně unavená, jak poslední měsíc bojuje s bolestí. Ale chtěl jsem bojovat a nechat tam, co to šlo.

Samozřejmě mi to i Jirka Kmínek (fyzioterapeut a trenér) říkal, jestli si uvědomuju, že mě to může stát i Tokio. Ale já jsem takový střelec a vždycky jsem byl. Nikdy nevíte, co se může na mistrovství světa stát, mohla tam být kolize nebo se běžet pomaleji a byl bych v semifinále… Riziko tam je, ale já věřím, že když jsem vyléčil pravou kyčel, vyléčím i levou. Budou obě jak nové. (lehký úsměv)

Asi ne, já mám kyčle špatné od narození. Už ve dvaceti mi Pavel Kolář říkal, že to není na dlouhé běhání. Teď je mi skoro dvaatřicet a stojím tady, tak můžu děkovat za každý rok, kdy můžu běhat, protože prognózy takové nebyly. V kyčlích je vrozená vada, ale já se nevzdávám a budu běhat dál.

Bylo to hrozně psychicky náročné, už je té bolesti moc. Ale před vrcholem to nechcete zabalit, komu se poštěstí startovat na mistrovství světa? Samozřejmě jsem závodník, který myslí na jiná umístění, ale i když to není takové, jak bych si představoval, jsem hrdý, že můžu obléct dres s českou vlajkou a reprezentovat naši zemi. Až mám slzy na krajíčku, jak jsem se tu rozpovídal. Byl to náročný rok a já věřím, že příští bude lepší. Musím věřit.

Hned v pondělí mě čeká magnetická rezonance, ve středu jdu k Pavlu Kolářovi a určíme si nějakou léčbu. Ale zhruba šest týdnů volno…

Minimálně do olympiády tam chci zůstat a pak uvidíme, přece jen je to i finančně hodně náročné… Třeba to doklepu tam, kde jsem začal, na Dukle.