Všichni se trápili. Mrzí mě, že jsem medaili nevybojoval, litoval Vadlejch

Nikdo kromě Grenaďana a Fina nehodil to, na co měl. Myslím, že to bylo dost tím, jak bylo finále rozkouskované, ale hlavně tím, že se házelo druhý den po kvalifikaci.

Nebyl jsem tak rozbitý, jak jsem předpokládal, byl jsem na tom docela dobře. I v rozhazování jsem se cítil mnohem lépe. Bohužel jsem první pokus relativně pokazil a už jsem se do závodu nedostal.

Po třetím pokusu jsem si opravdu myslel, že hodím ještě o dost dál, ale zničehonic mi ta technika odešla. Ač jsem bojoval do poslední chvíle a s trenérem jsme se snažili něco vymyslet, už jsme nic nevymysleli.

Fakt mě mrzí, že jsem tu medaili nevybojoval, protože byla nízko. Ale dneska to byl boj.

To je nebe a dudy. Tělo drží a já doufám, že příští rok bude ještě silnější a klukům nedám nic zadarmo.

Je opravdu třeba mít záda celou přípravu v pohodě, to samé nohy. Ty mě letos limitovaly, že jsem nedokázal udělat tolik odrazů a běžeckých a dynamických tréninků, což je základ. Když je udělám, tak s těmi kluky příští rok v Tokiu o medaile budu bojovat.

Ano, ale zase ne takovým. Měl letos tři dlouhé závody a počítal jsem s ním jako jeden z adeptů na medaili.

Určitě ji prodloužilo, i když jsme byli připraveni hodit ještě dál, všechny nás to zastavilo.

Myslím, že hodně. Záleží, co se mu stalo, to ještě asi neví ani on. Ale nemohl prakticky zvednout ruku, což by nezvedl, ani kdyby si ji vykloubil. Vypadalo to, že na ni vší silou ve špatné pozici spadnul. Jednou si takhle vykloubil rameno Konstadinos Gatsioudis a to byl začátek jeho konce.