Hlavní obsah

Po sezoně snů, vleklé zranění a skoro roční pauza. Trvalo to strašně dlouho, líčí česká běžkyně

Michal OsobaPrávo

Loni zažívala halovou sezonu snů, české rekordy zlepšovala takřka na požádání, když národní maximum posunula během tří dnů na kilometru i patnáctistovce. V létě se ale rodačka z Českého Těšína Simona Vrzalová neobjevila ani na jednom závodě, o to víc si užije středeční návrat na největší domácí halový mítink Czech Indoor Gala v Ostravě (od 17.00 na ČT sport).

Foto: ČAS/Adolf Horsinka

Simona Vrzalová přebírá startovní číslo před mítinkem Czech Indoor Gala v Ostravě.

Článek

Co bylo příčinou vaší skoro roční závodní pauzy?

Začala mě pobolívat pata. Když jsem v květnu měla první trénink v tretrách, tak jsem dva týdny nemohla chodit. Léčba se vlekla strašně dlouho. Sice to byla jen patní ostruha, ale je to takové blbé zranění, dlouho trvá, než se z toho dostanete. Jsem ráda, že zase běhám a můžu tu startovat, ještě v listopadu jsem myslela, že v hale nepoběžím. Pak noha přestala bolet.

Čím jste ji vyléčila?

Klid, rázové vlny, laser, injekce, všechno dohromady… Strašně dlouho to trvá. Absolvovala jsem celé to kolečko dvakrát, poprvé mi nepomohlo.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Simona Vrzalová při odletu na loňské halové ME do Glasgow.

Jak se po takové pauze vracelo?

Přibrala jsem tak pět kilo a vážila 64 kilogramů, ale teď už mám závodní váhu. (úsměv) Na tréninku to vypadá super, běhám podobné časy jako loni. Mám za sebou dva závody (v Mondeville a Bratislavě), oba byly katastrofa. Ale věřím, že se rozběhám a v Ostravě to bude mnohem lepší.

Jak jste snášela, když jste třeba mistrovství světa v Dauhá sledovala jen v televizi?

Dívala jsem se. Mně se úplně nelíbila ta strašně dlouhá sezona, tak jsem si říkala, že je dobře, že mě to zranění potkalo vloni, letos bych byla mnohem smutnější. Těšila jsem se už na halu, mám ji ráda. Baví mě na kratším oválu kroužit, je to takové živější. Líp to utíká.

Start v olympijském Tokiu je pro vás hlavní motivací?

Samozřejmě. Limit na patnáctistovce je 4:04,20, to už jsem skoro běžela (osobní rekord má 4:04,80), tak věřím, že to zvládnu. Samozřejmě pokud vydrží zdraví, to je nejdůležitější.

Reklama