Článek
Jak složitý přesun to byl? Původně jste se měla ještě vrátit domů do Česka.
Do Egypta jsme letěli na takový jarní odpočinek, protože je nejblíž z míst, kde je ještě teplo a dá se plavat v moři. Letěli jsme tam v době, kdy ještě byla situace poklidná, měli jsme se vrátit domů a tenhle týden letět do Jihoafrické republiky. Jenže teď už bychom sem neodletěli, tak jsme to různě konzultovali s Duklou, šéftrenérem svazu i ministerstvem obrany a dostali jsme povolení přeletět rovnou z Egypta.
Tréninkové vybavení jste si ale asi na dovolenou nebrala.
To ne, naštěstí sem měl přiletět i známý, co nám i organizačně pomáhá, tak si přebookoval letenky, přiletěl v poslední termín, kdy se ještě dalo letět, a věci nám přivezl.
Zuzana Hejnová na slavnostním vyhlášení ankety Atlet roku s partnerem Martinem Růžičkou.
Váš přítel a tréninkový partner Martin Růžička přeletěl z Egypta s vámi, co trenérka Dana Jandová?
Zůstaneme tu jen my dva. Dana s Bárou (Hůlkovou) měly letět, ale nakonec i pod vlivem obav z nejisté situace nepřiletí. Ale nějak to tu zvládneme.
Do kdy byste měla v Jižní Africe zůstat?
Vracet bych se měla 27. dubna. Ale samozřejmě se to může změnit, to teď nikdo neví…
Jak se projevuje současná pandemie koronaviru v Potchefstroomu?
Určitě to tady je znát. Jednak mezi lidmi se to řeší asi podobně jako v Česku, i když zatím tu nemají tolik nakažených, byť nevím, kolik provádějí testů. Ale snaží se být napřed a přijímají spoustu opatření. V obchodech dezinfikují vozíky, hned po příchodu vám dezinfikují i ruce.
Závody už se rušily i v Jihoafrické republice, trénovat se dá bez omezení? Areál spadá pod univerzitu…
Ta už je zavřená, ale stadion zatím funguje, tak využíváme, co jde. Také mají opatření, že se nesmí shlukovat víc než sto lidí, takže nevíme, jestli sportoviště nezavřou. Zatím se nás ta opatření nedotkla, ale i místní varují, že se to může každý den změnit.
Jak situaci místní prožívají, třeba vaše jihoafrická fyzioterapeutka Anita Venterová?
Ta mi přijde ještě vyděšenější než ostatní. Tím, že se u ní střídá hodně atletů z ciziny, se bojí.
Plánovala jste původně v JAR závodit, když osud závodů nejen v Evropě je nejistý?
Určitě, i proto, že jsem měla startovat hned zkraje května na Diamantové lize v Číně. Ale poslední závody tu měli minulý víkend, tak to padá. Mrzí mě to, běhalo mi to, i Dana říkala, že jsem na tom dobře…
V Africe jsou i skupiny trenérů Jana Železného a Františka Ptáčníka, řešíte s nimi osud sezony?
Přiletěli jsme v pondělí, ještě jsem všechny neviděla. Ale jsme v uzavřené komunitě, odříznutí od světa. Aspoň nemáme tolik stresu, člověk neslyší pořád jen o koronaviru, to je unavující.
Vy jste Světovou zdravotnickou organizaci podpořila v boji s koronavirem i finančně.
Přispěla jsem, přijde mi dobré, když mají lidé tu možnost, aspoň pár korunami přispět.
Dá se vůbec nějak plánovat sezona, když nevíte, jaké závody se uskuteční? Zrušeny už byly první tři mítinky Diamantové ligy…
To vůbec nejde, bůhví, jestli nějaká sezona bude. Musíme počítat s tím, že trénujeme na olympiádu, i když z mého pohledu by se v původním termínu neměla konat, když ani neproběhnou kvalifikační závody.
Je těžké se motivovat do tréninku, když netušíte, jestli proběhne vrchol sezony?
Je to zvláštní, když nemám cíl, že budu závodit třeba 13. května. Samozřejmě vím, jak v tomhle období trénovat, na tom se nic nemění, ani si neumím představit, že nebudu trénovat a lehnu si do postele. Lidi také chodí do práce a mojí prací je atletika.
Jednou z neoficiálně skloňovaných variant je odklad olympijských her o dva roky. Dovedete si představit, jak závodíte v Tokiu 2022 ve 37 letech?
To bych samozřejmě zvažovala, co dál. Doufám, že to nepřijde, řešila bych to, až to nastane.
