Článek
Po splnění limitu ve francouzském Albi jste říkal, že byste ke svému nominačnímu výkonu 8109 bodů rád ještě pár stovek přidal. Pár znamená dvě?
Dvě nebo tři, to je reálné. Když mě nebudou zlobit achilovky.
Na medaili ale asi bude nutný lepší výkon.
Řekl bych, že bude třeba 8500 až 8600 bodů.
Takový součet je nyní mimo vaše možnosti?
Myslím si, že jo. Rád bych se mýlil, ale o medaili asi tentokrát bojovat nebudu.
To je pro vás nová pozice, odjíždět na mistrovství světa bez medailových ambicí.
Smířil jsem se s tím, že když se příprava nepovede tak, jak chci, na medaili to nebude. Dřív, když se mi nepovedla, věděl jsem, že nebudu mít zlato, teď se to posunulo níž. Když už chci závodit i v době, kdy jdu dolů, musím počítat s tím, že budu bojovat o každé umístění.
Jak jste vůbec prožíval závod v Albi, jenž byl vaší poslední šancí se nominovat?
Byl jsem nervózní, ale když to člověk zvládne, nervozita ho posune. Nebál jsem se, že by se to nepovedlo. Svět by se nezbořil, ale kvůli sobě jsem těch 8000 chtěl udělat.
Ale asi by vás mrzelo přetrhnout šňůru sedmi světových šampionátů v řadě.
To by mě mrzelo určitě. Je to možná moje poslední mistrovství světa, tak si ho užiju.
Možná? To příští je až po olympiádě v Londýně, na níž jste chtěl končit…
Uvidíme po příští sezóně… Zatím počítám s koncem, ale uvidí se.
Definitivní to tedy není?
Nooo, nechce se končit (směje se). Sportovci se často vracejí, ale v desetiboji to nejde. Člověk rok vynechá a už se nevrátí.
Bojíte se konce kariéry? Fotbalista Tomáš Řepka o něm mluví jako o polosmrti…
Ne, že bych se bál. Ale na tréninku mi to docela jde. Kdybych běhal o sekundu pomaleji a skákal o deset čísel níž, nebavilo by mě to. Takhle z toho mám radost.
Ale zdravotních potíží přibývá, ty vám tu radost asi zase berou…
Berou, ale dávají mi i motivaci ukázat, že na to mám. Třeba medaile letos z haly mi pomohla.
Spíš než na Tegu tedy teď už myslíte na příští sezónu?
To jo, ta letošní byla specifická. Musel jsem v zimě zůstat doma, příští rok to chci změnit. Vezmu rodinu a pojedeme do tepla, třeba na dva měsíce na Floridu.
Přemýšlíte i o tom, jestli nachystáte rozlučku s kariérou?
Asi jo, nechtěl bych se vytratit v tichosti. V atletice mám hodně kamarádů a známých, spousta mi jich fandí, někdy jim snad přináším radost. Něco bych udělal.
Fotbalisté a hokejisté sní o tom, že si na konci kariéry zahrají se synem…
Že bych počkal na Štěpána? To bych to musel ještě o pár let protáhnout. (směje se)
Bude se vám odcházet lehčeji, když víte, že český desetiboj má nadějného Adama Sebastiana Helceleta s výkonností minimálně na to, aby na šampionáty jezdil?
Je to určitě potěšující. Škoda, že letos 8000 neudělal, ale má našlápnuto, klidně by časem 8500 bodů mohl zvládnout. Pro mě je to radost, že se objevil, snad přijdou i další.
Byl by vám nepříjemné, kdyby už letos splnil B limit, a vy jste ho z nominace vyřadil?
Kdyby to tak bylo, snažil bych se v Albi běžet na 8200 bodů, abych měl áčko a jeli jsme oba. Jinak by mě to mrzelo, vždycky se jede na šampionát lépe ve dvou.
Pocítil jste postupný pokles výkonnosti i finančně na sponzorských smlouvách?
Jsem u Roberta Změlíka, tím je to trošku lepší, ale ten pokles je asi všude. Nemyslím, že by to bylo výkony, ale spíš tou současnou dobou a krizí, to pocítil každý.
V internetových diskuzích lidé občas řeší, jestli máte ve své pozici zapotřebí dělat tvář třeba autobazaru. Co si o tom myslíte?
Je to Robertovo rozhodnutí, se kterým sponzorem se domluví.
Ale poslední slovo snad máte vy.
To ano. Dlouho jsem nad tím přemýšlel, ale je to prodejce aut jako každý jiný, nevidím na tom nic špatného. Peníze jsou potřeba, člověk má rodinu, nemůže přemýšlet jen nad sebou.
