Článek
Proč jste se rozhodl odejít z funkce šéftrenéra?
Byly tam osobní důvody, které bych nechtěl komentovat. Sednul jsem si s předsedou (Liborem Varhaníkem), kde jsme se domluvili, že skončím.
Byla to tedy vaše iniciativa?
Ano.
Litujete teď, že jste se před rokem a půl role šéftrenéra ujal, nebo to byla cenná zkušenost?
Určitě bych to zařadil mezi ty zajímavé zkušenosti a nelituju, že jsem do toho šel. Byla to zajímavá práce, atletiku mám pod kůží, potkal jsem po letech spoustu přátelských lidí, s nimiž se mi dobře spolupracovalo, ale také ty, s nimiž se mi dobře nespolupracovalo.
Nakolik se vám povedlo realizovat vaše představy, s nimiž jste se funkce ujal?
Plány, které jsem měl, se mi realizovat nepodařilo. Ale do detailů bych nerad zacházel.
Hrály roli i výsledky českých atletů, které jak v Dauhá, tak v Toruni až na výjimky nebyly oslnivé?
To ne, vezměte si, kolik akcí za tu dobu proběhlo. Spíš to byla taková marná práce a boj s covidovými opatřeními, zastavením různých akcí, to nemělo se sportem moc společného. Ten rok a půl byl covidem hodně ovlivněn, to cítíme všichni. Udělala se spousta práce, která byla nakonec zbytečná a nebyla vidět, připravovali jsme věci, které se pak zrušily…
Cítil jste podporu od samotných atletů a trenérů?
Jak od koho. I když je ta zpráva o mém konci stará pár hodin, měl jsem spoustu telefonátů a zpráv s pozitivními ohlasy. Ti, kterým udělala radost, volat nebudou… Ale bylo vidět, že některým lidem ta moje vize dávala smysl, když jsem ji s nimi probíral.
Kam vás to táhne teď? Zůstat u atletiky, vrátit se k fotbalu, kde jste byl kondičním trenérem Slavie i reprezentace…
Teď o tom nepřemýšlím. Věnoval jsem té práci dvanáct hodin denně, teď si odpočinu, vrátím se do rodinné firmy, kterou jsem rok a půl zanedbával, a pak uvidím, co bude dál.
Na atletiku se aspoň v roli nezaujatého fanouška vypravíte?
Až pomine ta covidová doba, tak určitě. Ale z Chorzóva (Světové štafety) mám teď tak prošťouraný nos, že si od povinných testů rád dám chvíli pauzu.