Článek
Jak dopadlo tehdejší Melichovo oťukávání s vrhačským kladivem? „Na prvních závodech hodil čtyřkilovým náčiním 36 metrů, druhým rokem už 66. Udělal neskutečný výkonnostní skok,“ vybavuje si Král.
Prsty mívá popraskané do krve
Melicha upozornil, že kladivo je dřina. Občas pěkně bolestivá. „Je to hrubá práce. Někdy má prsty poprskané do krve, že se na ně ani nemůžete podívat,“ líčí trenér. Ruce trpí. „Pak už třeba nemůže házet na čtyři prsty, ale jen na tři nebo na dva. A to je znát,“ vypráví Král.
Rodák ze Semil byl bezproblémovým klukem, aspoň tak idylicky jeho dospívání Král popisuje. „Ne, že by byl nějak ušláplej, ale nikdy nebyl průserář,“ tvrdí. „Hlavně je odmala ohromně inteligentní, i ve škole,“ chválí současného studenta Vysoké školy ekonomie a managementu.
V jednom předmětu ale na jedničku na střední průmyslové škole nedosáhl. Dvojku měl paradoxně z tělocviku. „On uměl všechno, měl to dané od přírody, i rychlost. Jenže se hodin tělocviku nezúčastňoval. V Jičíně to vždycky zabalil a spěchal na trénink,“ směje se Král.
Snad získá úvazek
„Také je strašně samostatnej,“ pokračuje s chválou. „Když jede do Afriky na soustředění, děvčata tam třeba neumí upéct buchtu. A on ji udělá bez problémů,“ ujišťuje, že se jeho dvaatřicetiletý svěřenec neztratí ani v kuchyni.
Podmínky pro kladivo nejsou v Česku ideální, a tak spolu úspěšná dvojice trénuje tak trochu na dálku. Král nemá na pražské Dukle plný úvazek, a tak učí na sportovním gymnáziu v Jablonci. Melich žije střídavě v Semilech a Praze, na házecí tréninky jezdí do Jablonce, posilovat do Turnova.
„Věřím, že po tomhle úspěchu by se to na Dukle mohlo trochu otočit,“ přiznává Král, že by mu nevadilo se do Prahy přestěhovat. „Teď s Lukášem nemůžu ani na soustředění. Ředitel mi ve škole řekne, ať si jedu, ale vezmu si neplacené volno. A to já si nemůžu dovolit. Už tak mě doma vyhazujou, že tam věčně nejsem,“ říká kouč s úsměvem.
