Článek
Svůj příběh vyprávěl listu Daily Mail. A nejsou to veselé historky o dětství v severoanglickém Stockton-on-Tees. Doma chudoba, v okolí chátrající budovy, pochybné existence, násilí… „Když jsem chodil ze školy, každou chvíli se strhla rvačka, někdo skončil pobodaný. Každý jsme byli v nějakém gangu,“ říkal.
Jednou se ztratil jeho mladší bratr Kevin. „Máma mě poslala ho hledat. Našel jsem ho v místnosti s asi třiceti závislými na heroinu. Vážili tak čtyřicet kilo a člověk nevěděl, jestli někdo nevytáhne nůž,“ líčil další vzpomínky.
Nejhorší chvíle ale přišly, když jeho rodina neměla kde být. V hostelu pro bezdomovce sdílel Richard pokoj s rodiči a čtyřmi sourozenci. Ve stejné budově žili feťáci, prostitutky, žadatelé o azyl… „Nebylo to asi úplně bezpečné, ale v šesti letech jsem to bral trochu jako dobrodružství,“ říká dnes.
Znovu v hostelu
Už to vypadalo na obrat. Kiltyovi se přestěhovali na statek, otevřeli si hospodu. „Ale matka se stala závislou na alkoholu a amfetaminech. Naši přišli o peníze a neměli jsme nic.“ Opět skončili ve stejném hostelu. Paradoxně právě v té době vytvořil Kilty britský rekord do 12 let.
Jen svému otci a atletickému talentu vděčí Kilty za to, že se z nuzných poměrů dostal. „Můj kamarád David se utopil v řece, další teď vyšel z vězení za loupežné přepadení,“ říká.
Sám ještě neměl vyhráno. Když se nevešel do nominace pro olympiádu v Londýně, vrátil se do rodného města a dostal se do problémů. „Jednou někoho zbili baseballovou pálkou a málem zemřel. Já stál nedaleko, zavřeli mě a pak očistili. Jenže mé fotky už byly v novinách. Pak jsem byl zase obviněn z únosu a následně zbaven obvinění.“ Věděl, že musí pryč.
Senzačně šampiónem
Nejprve chtěl k mariňákům, ale když šel podél řeky Tess, řekl si, že svému sprinterskému talentu dá ještě jednu šanci. Začal makat a loni se s kurzem 33:1 stal halovým mistrem světa v Sopotech.
„Když jsem nastoupil do letadla, měl jsem na účtu 17 liber. Cestou zpátky jsem měl 40 000 liber za vítězství, bonus od naší federace a kontrakt s firmou Nike. Chci, aby mé děti měly jednou pohodlnější mládí,“ plánuje svěřenec legendárního Linforda Christieho.
Svoji minulost se snaží brát jako výhodu, před startem stresem netrpí: „Viděl jsem lidi v hodně nebezpečných situacích a vypadali méně vystrašeně než někteří atleti před závodem.“
