Rubriky:

Atletika

Dvoukilometrový let, stošedesátikilometrová rychlost. Strach? Jen příjemné nervy, tvrdila Hejnová

5. května 2016 08:52 - Potchefstroom/Praha

Dvouměsíční jihoafrické soustředění si zpestřila atrakcí Zip-line, kdy letěla vysoko nad zemí zavěšená na laně dva kilometry. V pátek už ale dvojnásobná mistryně světa Zuzana Hejnová bude opět létat nad překážkami, při prvním díle Diamantové ligy v Dauhá.

 

Roman Gomola

Netáhlo vás to po téměř dvou měsících v Africe spíše domů než do Kataru?

Je pravda, že jsem to nikdy nezažila, a když jiná skupina letěla v týdnu do Prahy, trochu jsem jí záviděla. Ale to už vydržím, navíc Dauhá vychází jako taková zastávka po cestě.

Co by vás v Kataru potěšilo? S tréninkovými testy jste byla spokojená?

Určitě jsem na tom lépe než loni, připravená jsem dobře. Třístovku jsem teď v tréninku běžela nejrychleji v kariéře, i když nebyly ideální podmínky a foukalo, i test na překážkách dopadl dobře. Jen se potřebuju rozzávodit, ty první starty bývají rozpačité.

Většina vašich pátečních soupeřek už v sezóně závodila, budou ve výhodě?

Výhodu mít budou, člověk bývá před prvním závodem nervózní. Úplně detailně jsem nesledovala, jak holky běžely, ale to startovní pole je nabité.

Rekord mítinku na čtvrtce překážek je nejstarší ze všech disciplín, drží ho Rumunka Tirleaová už od roku 1999. Troufnete si na její čas 54,27?

Není to úplně sci-fi. Věřím, že bych okolo 54,50 mohla běžet, kdyby to bylo rychlejší, budu jen ráda. Také záleží, jaké budou podmínky, ale v Dauhá by mohlo být příjemné teplo. Snad ne moc velké…

Vy jste tam dosud nikdy nestartovala jako na jediném mítinku Diamantové ligy.

Ještě jsem nebyla v New Yorku, ale ten z ní teď vypadl. Závodila jsem v Dauhá jen na halovém mistrovství světa, kde jsme získaly bronz se štafetou, ale i tamní mítink si všichni pochvalovali, že se tam dobře závodí.

Máte v plánu starty na všech Diamantových ligách?

Ze začátku ano, pak se uvidí. Po Dauhá mě čeká Ostrava a hned potom je Rabat, kam bych měla druhý den po Zlaté tretře odlétat, což není ideální. Ale zatím v plánu je, stejně jako potom Řím a Birmingham.

Soustředění v Africe jste zvládla bez větších bolístek?

Tradičně jsem cítila trochu achilovku, ale to je takový atletický standard, u mě je to spíš známka formy, když absolvuju rychlejší tréninky v tretrách. Ale nic jsem nemusela vynechat.

Pomohlo, že s vámi v Africe mohl být i fyzioterapeut Vladimír Brejcha?

Určitě, to byla velká výhoda. Jen škoda, že je až tak dobrý, protože k němu chtějí všichni, je strašně zaneprázdněný a nemůže s námi být celou dobu. (úsměv)

Zdálo by se, že za roky afrických soustředění už nemůžete zažít nic nového, ale letos jste za jednou novinkou vyrazili…

To bylo super. Moc jsme nevěděli, kam jet o volném dnu na výlet, protože lví farmy už známe. Tak našel (kondiční trenér) Roman Gomola menší Zip-line kousek od Potchefstroomu, kde jsme trénovali. A pak objevil ještě jednu u Sun City dvě hodiny cesty od Potschefstroomu, a ta byla nejdelší a nejrychlejší na světě.

Nebála jste se?

Strach jsem neměla, mně tohle nevadí. Spíš má člověk předtím takové příjemné nervy, ale pak je paráda, když letí rychlostí až 160 kilometrů za hodinu.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika