Článek
Nestýská se vám po snowboardingu?
Snowboard mě baví furt, ale skončila jsem z osobních důvodů a začala se věnovat jen atletice, ta je pro mě přednější. Asi bych se ke snowboardingu nevrátila.
Ale občas si asi pořád zajezdíte.
Trenér (Pavel Beran) není moc rád, když jezdím během sezóny, ale máme chatu na Klínovci, tak si občas na dopoledne zajezdím a to mi bohatě stačí.
Jak velkou radost vám udělal další český juniorský rekord?
Bylo to neskutečné, super. Mám závody tady moc ráda, je to úplně jiné prostředí. Hlavně jsem rekord skočila pro svého taťku, který měl včera narozeniny, tak jsem šťastná, že jsem mu dala dárek.
Ten měl od vás slíbený?
Už loni jsem jako dorostenka měla mistrovství republiky v den, kdy měl táta narozeniny, a skočila jsem český rekord. Pro něj je to nejhezčí dárek, tak jsem ráda, že jsem to zopakovala.
Nebude teď chtít rekord ke každým narozeninám?
To je možné, ale ať si nemyslí, že budu skákat rekordy jen pro něj ten den. (směje se)
Na Zličíně jste nadějně atakovala i výšku 442 centimetrů, formu máte zjevně velkou…
Na začátku sezóny jsem se trochu bála, byla jsme psychicky rozhozená, ale je to dobré. A těch 442? Mám ještě velké rezervy v technice. A asi mám velká prsa, jak říká trenér. (úsměv) Ale třeba se to ještě povede.
Máte splněný mírnější český limit i pro halové mistrovství Evropy v Bělehradě, ale v tyči se skáče rovnou finále na pozvání pro dvanáct nejlepších. Mrzí vás to?
Na Bělehrad jsem vůbec nepomýšlela. Kdyby přece jen pozvánka přišla, probereme s trenérem, jestli to má vůbec cenu, ale určitě se budeme zaměřovat hlavně na léto.
V létě budete směřovat hlavně k juniorským akcím, nebo pomýšlíte i na mistrovství světa dospělých v Londýně? Tam by bylo třeba skočit 455 centimetrů…
Určitě chci jet na mistrovství Evropy juniorů, a kdyby se povedl limit i na dospělý svět, to by byl velký sen.
