Článek
Různé bolístky bere s nadhledem. „Do devadesáti let to bylo perfektní, do dvaadevadesáti to ušlo, až pak mě začaly pronásledovat různé choroby. Nevím, čím to je, asi tím, že už budu mít těch pětadevadesát,“ usmívala se olympijská vítězka z Helsinek 1952.
Ze zlata bylo stříbro
Operaci krčku podstoupila v pražské vojenské nemocnici, postupně dělala kroky s pomocí chodítka, později už jen s holí. „Doktoři říkají, že jako bývalá sportovkyně rychleji rehabilituju,“ přiznává bývalá světová rekordmanka.
Připomínky jejích velkých úspěchů teď může veřejnost vidět v pražských Holešovicích, kam se některé medaile i její oštěp dočasně přesunuly z muzeí. Doma je Zátopková mít nechtěla. „My bydleli nedaleko ZOO a lidi, kteří chodili kolem, věděli, že tam bydlí Zátopkovi, tak by jim mohli ukázat medaile,“ vzpomíná vdova po legendárním vytrvalci.
„Emil zlaté medaile rád posílal i na besedách, aby si na ně lidé sáhli, jenže jak se osahaly, všechny už vypadaly jako stříbrné. Proto jsem je radši nechala znovu pozlatit a když se na mě obrátilo Národní muzeum, dala jsem je tam,“ vypráví Zátopková.
