Článek
Vůbec mu nesedělo, že v době jeho závodu bylo pouhých 7 stupňů Celsia, navíc se nečekaně protahoval program soutěží. Klání oštěpařů nabralo skluz víc než dvacetiminutový. "Je to hrozně moc. Nedostal jsem se do toho, ve druhé polovině závodu pak už sice byly pokusy maličko lepší, ale prostě jsem hodit dál nedokázal," omlouval se.
Ve skrytu duše jej muselo mrzet, že závěr soutěže už po 22. hodině neviděli ani někteří diváci, které vyhnal domů chlad a déšť. "Lidé tu byli vždycky skvělí, vydržet v takové zimě až do konce, to bylo neuvěřitelné. K tomu není co dodat," děkoval i přesto fanouškům.
Slib divákům splnil
Nezapomněl ani splnit sliby. Každý dospělý dostal při odchodu ze stadionu od oštěpaře plechovku piva a legendární atlet neopustil dráhu dřív, než uspokojil všechny lovce podpisů. Přesně, jak to ohlásil. Na tartanu rozdával poslední autogramy ještě hodinu a čtvrt poté, co skončil jeho závod. "Lidé stáli o to, abych tam zůstal, vždyť to bylo naposledy. Tohle se ale málokde zažije, místní fanoušci jsou opravdu výjimeční," uvedl Železný.
Trojnásobný olympijský vítěz rekapituloval dojmy z posledního soutěžního dne na českém území. "Když jsem se rozcvičoval, tak to ještě vypadalo dobře. Jenže pořád nekončila tyčka ani disk, a to už jsem tušil, že to bude průšvih. Já se ale nechci vymlouvat, bylo potřeba prostě hodit trochu dál. Možná jsem byl i maličko svázaný, že je to všechno naposledy," vykládal.
Štvalo jej, že nevyhrál. "Třeba to vyjde příště, bohužel ne v Ostravě," posteskl si Železný, ale odmítl, že by to zkusil napravit: "Žádná exhibice, já v Ostravě opravdu nikdy házet nemíním. Vím, že člověk si občas vymýšlí a za rok si třeba řekne, že to zkusí znova. Už to udělalo dost sportovců. Já ale většinou názory neměním. Srovnal jsem si všechno před odjezdem do Afriky a přemýšlím už jen nad tím, co dál. Jsem smířený, s kariérou budu spokojený, ať už sezóna dopadne jakkoliv. I tak jsem dostal od sportu daleko víc, než jsem očekával, včetně medailí."
Neubránil se dojetí
Když dostával na památku zlatou tretru, těžko maskoval dojetí. "To máte stejné, jako když vyhrajete velkou medaili. Taky se pocity v člověku míchají. Uvědomíte si vše až po nějaké době. Možná mi to dojde po dni, po dvou. Přímo na stadiónu jsem neměl pocit, že by něco končilo, vždyť jsem tam byl pořád. Možná až později si uvědomím, že se v Ostravě příště podívám tak akorát na tribunu. To bude asi daleko horší pocit," připustil.
Na atletiku ale nezanevře. "Už jsem domluvený v Dukle, kde jsem podepsal smlouvu jako trenér. Budu dělat, co mám rád. Snad v tom budu ne úspěšný, to bych nechtěl říci, ale spíš prospěšný. Kolem sportu se chci motat dál, protože mě to baví. Nepotřebuji dělat spoustu dalších věcí. Tohle mě těší, takový život chci prožít až do konce," dodal.
