Článek
Co vás přesně trápilo?
V hale jsem měl problém s pravou achilovkou, tou operovanou, ale ten už jsem uměl řešit. Jenže po čtyřech týdnech tréninku na léto mě začala bolet levá, s ní jsem moc zkušeností neměl. Byl jsem za řadou doktorů a diagnózy se lišily. Někdo říkal, že mám potrhanou tkáň, jiný, že prasklý obal achilovky, pak zánět. Ten tam asi byl, povedlo se mi ho zlikvidovat pijavicemi, které se mi osvědčily už v hale. Pořád to trochu cítím, ale umím tu bolest zvládnout. Dám si prášek proti bolesti a hurá na závod.
Jak náročné bylo období, kdy jste po velkém úspěch zase musel léčit zranění?
Na začátku jsem si některé dny říkal: „Proč zrovna já?“, chvílemi jsem nedoufal, že to rozběhám, a myslel, že ukončím sezónu a budu se chystat směrem k halovému mistrovství světa. Ale trénovat jsem nepřestal, chodil jsem do bazénu a posilovny, aby tělo neatrofovalo a návrat byl rychlejší. Hrozně mě mrzelo, že jsem nemohl běžet na Odložilově memoriálu nebo mistrovství Evropy družstev, protože jsem byl u postupu, ale nikdy jsem v superlize nezávodil. Naštěstí to tým bravurně zvládl, tak si ji možná zaběhnu za dva roky.
První start sezóny vás čeká hned na největším českém mítinku.
Chtěl bych tu být už vyzávoděný, takhle budu mít neuvěřitelný strach, protože Tretra je srdcovka, kde všechno začalo. Vyrovnal jsem tu národní rekord, běžel limit na olympiádu v Pekingu. Bylo by lepší na Tretře závodit za týden dva, ale risknul jsem to.
Limit pro mistrovství světa v Londýně je tvrdý, troufáte si na čas 13,48?
V prvním závodě vůbec nečekám, že bych běžel kolem limitu. Absolvoval jsem tři tréninky v tretrách, předtím jsem pět týdnů neběhal… Kdybych byl vyběhaný, je větší šance, že to uletí. Takhle chci doběhnout, aby to nebyl trapas a předvedl jsem důstojný závod. Trenér (Dan Hejret) tvrdil, že by to mohlo být kolem 13,60, ale i to je podle mě hodně optimistické. Po třech trénincích v tretrách si to moc neumím představit, ale občas překvapím i sám sebe. Věřím, že tak třetím čtvrtým závodem by limit mohl klapnout.
