Článek
Jaké máte na Londýn vzpomínky? Při olympiádě před pěti lety jste nepostoupil z kvalifikace, ale loni jste tam vyhrál mítink Diamantové ligy.
V olympijském roce jsem měl problémy s levým kotníkem, což je pro techniku špatné, takže na ten závod moc rád nevzpomínám. Ale loni jsem tam vyhrál Diamantovou ligu poprvé v kariéře, takže vzpomínky jsou skvělé.
Letos jste kromě jednoho závodu byl pokaždé na stupních vítězů. Je těžké se ubránit myšlenkám na medaili?
Upřímně, na medaile moc nemyslím. Je fakt, že mě letos porazili jen tři kluci, tak bych to rád udržel. Ale bude to hrozně těžké. Potěšilo by mě, kdybych si hodil nejlepší výkon sezóny (88,02 m), což by pro mě znamenalo i osobní rekord a zřejmě taky vysoké umístění.
Pak už není daleko ani k devadesátce.
Každý metr je v těchto vzdálenostech úplně jiný hod. V oštěpu rozhodují maličkosti a na devadesát metrů se musí sejít spousta věcí. Je to daleko, ale kdyby se to povedlo v Londýně, bylo by to úplně snové.
Co se musí k devadesátce sejít? Letos se to už povedlo Němcům Röhlerovi a Vetterovi.
Skvělá technika a podmínky. Pro mě jako pro praváka to znamená vítr zprava zezadu a teplo. Důležité je i zázemí a podpora diváků. Němcům to jde letos skvěle, sešli se dva kluci, kteří házejí stabilně daleko, a myslím, že ta rivalita žene výkony úplně jinam, což pomáhá i mně. Na závodech, kde se potkáme, bývá třetí místo kolem 87 metrů, což nebývalo běžné. Oba jsou mladí, obrovsky talentovaní a já jsem rád, že jsem součástí téhle generace.
I když to dlouho nevypadalo, v Londýně se představíte čtyři Češi. Limit splnil na poslední chvíli Petr Frydrych, pozváni byli i Jaroslav Jílek a Vítězslav Veselý.
Jsem rád, že to tak dopadlo. Péťa to hodil v předposlední možný den, čtyři lidi v jedné disciplíně jsme nikdy neměli. V každé kvalifikační skupině budeme dva, což je příjemnější.
Poprvé budou atleti na stupních vítězů dostávat i medaile pro trenéry. Je pro vás motivací získat pro Jana Železného ještě jednu medaili z mistrovství světa?
Bylo by to určitě příjemné…
Téměř všichni nejlepší čeští atleti mají fanouškovské stránky na Facebooku či Instagramu, vaše oštěpařská skupina je výjimkou. Čím to?
Je fakt, že v tomhle jsme trochu ignoranti. Ale třeba ten čas nastane po sezóně. Vím, že to zabírá hodně času, ale i oba Němci mají své stránky a je to jen plus. Já na ně nechodím, jak ani nemám zřízené účty, ale přítelkyně je sleduje a informuje mě.
Stíhal jste do přípravy na šampionát zakomponovat i přípravy na svatbu?
Přijde v říjnu, po sezóně. Kdyby měla proběhnout během ní, bylo by to trochu hektické. A musím přiznat, že přípravy jdou trochu mimo mě, ale v tomhle mi snoubenka hrozně moc pomáhá, za to jí patří velký dík.
Vaše partnerka je z Považské Bystrice, bude svatba v Česku, nebo na Slovensku?
Na Slovensku, trošku ústupek. (úsměv) Ze snoubenčiny strany bude víc lidí, proto jsme se tak rozhodli.
Podpoří vás přítelkyně i v Londýně?
Určitě. Měla šanci se i nominovat, bohužel byla první pod čárou, kterou nevzali na sedmiboj. Dorazí i rodiče a sestra.
