Končím, už to nedávám, říkala Špotáková kouči. Teď jsou zlatí oba

„Naše spolupráce funguje, evidentně jsem dobře připravená,“ ví čerstvá světová šampiónka. „A Ruda si tu zlatou medaili zaslouží, protože měl taky takový návrat. My se potkali v nových životech a všechno klaplo,“ říká o kouči, jenž se k trénování vracel po zdravotních potížích.

„Ale také musím zmínit, že všechno o házení mě naučil Honza Železný. I jemu musím poděkovat, má na tom velký podíl a myslím, že malinký kousíček medaile by si taky zasloužil. Ale třeba by mu jí mohli vybojovat kluci,“ spoléhá Špotáková na sílu kvarteta Železného svěřenců v čele s Jakubem Vadlejchem.

Pětašedesátiletý Černý zatím triumf své svěřenkyně prožíval naoko v klidu. „Emoce jsou, ale mám je uvnitř. Prožívám to,“ ujišťoval úspěšný trenér, jenž nebyl klidný až do úplného konce úterního finále. „Mohlo se utrhnout dalších pět holek, u oštěpu člověk nikdy neví. Třásl jsem se do posledního hodu,“ přiznával.

Stejně jako Špotáková si ani trochu nebyl jistý, že by její hod ze druhé série mohl být tím zlatým. „Myslel jsem, že stačit nebude, na vrcholné soutěži se za takový výkon zlato většinou nebere,“ věděl zkušený trenér. „Holky měly vysoký průměr hodů, ale nikomu jinému to neulétlo. Naštěstí,“ vyprávěl s úlevou.

Ve spolupráci se Špotákovou dokázal odstranit i problém, který je sužoval při kvalifikaci: hluk na stadiónu, a tím i nemožnost komunikace mezi trenérem a závodnicí.

„Teď to bylo lepší, nebyl tu takový kravál. Musel jsem víc řvát, i když nejsem jako Dvořka, co dokáže zařvat přes celý stadión,“ usmíval se Černý, jenž v sektoru seděl poblíž reprezentačního šéftrenéra Tomáše Dvořáka. Obklopeni byli skupinou Číňanů, kteří mohutně povzbuzovali své tři finalistky.

Našlápnuto měli společně už vloni, než si Špotáková na soustředění zlomila kost v nártu. Bronz z Ria byl pak po velmi omezené přípravě malým zázrakem. „Do olympiády byla připravena jít hlava nehlava a dokázala to vybojovat. Tenhle rok brala jako bonus,“ říká o své svěřenkyni Černý, jenž připravuje kromě světové rekordmanky spíš mladší atlety.

„Ona je jasná jednička, všechno se odehrává podle ní, vyhovíme si,“ popisuje kouzlo jejich úspěšné spolupráce. „Bára nežije jen oštěpem, nezanedbává rodinu, má i jiné zájmy. A aby se to všechno sladilo a měla pohodu, musí být vše v rovnováze,“ říká Černý.

Jak dlouho ještě jejich sbírání medailí může pokračovat? „Jdeme po krok kroku. Vloni před olympiádou to taky vypadalo, že Rio bude konec světa,“ vzpomíná.

„I tuhle sezónu kolikrát říkala: ,Definitivně končím, už to nedávám´, když ji něco bolelo nebo jí přelítlo přes nos,“ říká Černý. Ale vydržela. „Tohle ji zase nakopne, tak uvidíme,“ je Černý připraven na všechny varianty.