Článek
Jak vás těší, že jste podruhé v kariéře překonal 89 metrů?
Předvedl jsem druhý nejlepší hod v životě, na domácím stadiónu a před dokonalým publikem, co víc si přát? Cítil jsem se parádně, na druhou stranu trenérovi ani mně se ten hod technicky nelíbil. Byla tam obrovská výbušnost, která se projevila na té vzdálenosti, ale technika ideální nebyla.
Domácí stadión vám tedy svědčí?
Mně se tady závodí perfektně, vloni jsem hodil 87 metrů, teď 89. Někoho to může svazovat, ale já sem jdu jak na trénink, a když se takhle vydaří závod, je to paráda.
Zdá se, že výkonnost máte podobně stabilní jako vloni, jen házíte dál.
Už v přípravě to tak vypadalo a teď se to potvrzuje. Tady jsem hodil o dva metry dál než vloni, a kdyby to při vrcholu sezóny letělo taky o dva metry dál, nezlobil bych se.
Řešíte s trenérem, co ještě chybí k překonání magické devadesátky?
Oba to víme, je to lepší technika a větší uvolněnost v konci. Bohužel se mi to zatím nedaří, pořád to hledám, na druhou stranu jsem ve věku, kdy to ještě hledat můžu.
Němečtí soupeři ale za 90 metrů pravidelně házejí. Neštve vás, že jste součástí tak kvalitní generace? Ještě před pár lety byste s vašimi výkony byl světovou jedničkou…
Neštve, naopak mě to žene. Vím, že se různými technikami dá hodit daleko, třeba Andreas Hofmann hází úplně jinak než celý svět. Dřív devadesátka vypadala skoro nemožně, teď vypadá hodně reálně. Na dálku se sledujeme, pořád se s klukama taháme.
