Článek
Z čeho vyplynuly tři přešlapy v prvních pokusech?
Z toho, že nejsem vyházený. Měl jsem zatím jen tři otočkářské tréninky, potom dva závody, kde jsem opravdu trpěl bolestí. Až dneska jsem to konečně mohl rozjet. Dokonce jsem to i trefil, prý to bylo i za 21,50, ale přešlápl jsem. Stačily malé nuance a mohlo to být ještě lepší, než to nakonec bylo. Ale koukal jsem moc dlouho za koulí. Chtěl jsem vidět kam to dopadne, když jsem to konečně trefil, a to jsem neměl.
S třetím místem a výkonem 21,46 m jste spokojený?
Nadmíru, a hlavně jsem spokojený s tím, že jsem konečně mohl házet tak, jak obvykle hážu. I když při rozcvičování jsem to nějak blbě nakopl, a to tříslo zabolelo. Ale v závodě už jsem mohl házet celkem normálně. To mě docela potěšilo.
Pomohli vám více fandové, nebo souboj Walshe s Haratykem o rekord mítinku?
Fanoušci pomohli hodně, ale hlavně mi pomohl pan doktor Dobeš, který se o mě stará. Především díky němu jsem mohl takto házet. Tomu, co se mnou udělal, jsem nemohl uvěřit. Jsem opravdu moc rád, že jsem zase házel tak, jak mám házet.
Cítil jste se tedy úplně v pořádku?
V rozhazování moc ne. Tam mě to píchlo, protože jsem byl takový opatrný. I při prvním závodním pokusu to bylo hodně opatrné. Druhý byl už lepší a pak jsem si řekl, že když už to tak nebolí, tak to tam začnu pálit. Jenom ty technické nedostatky trošku hrály roli při těch neplatných pokusech.
Zdravotní posun k lepšímu je tedy znát?
Velký. V Oslu jsem to nemohl vůbec rozjet. Tady už jsem to mohl konečně odházet tak, jak běžně hážu. Není to ještě úplně ono, ten blok v hlavě, nebo takové to očekávání, že se otočím a píchne v tom jako vždycky, tam ze začátku byl. A to hrálo roli. Sám jsem nevěřil, že dokážu dneska házet.
Výkon předčil očekávání?
Určitě. Já jsem čekal, že budu zase trpět bolestí. Jsem strašně rád vlastně i za ty přešlapy, které byly ještě dál než ten můj zapsaný výkon. Chybělo jenom maličko, abych to ustál. Rozhodně jsem za tím nevyběhl. Z toho mám největší radost, že to nebyla jedna vlaštovka.
Při těch dalších pokusech to vypadalo, že utíkáte rychle z kruhu, abyste zase nepřešlápl.
To ne (smích). Ale jak nejsem vyházený, tak jsem šel od koule a bál jsem se, abych tam nějak nezavrávoral. Moc jsem nevěděl, kam to poletí. Těch 20,87 byl už takový lepší pokus, ale zase úplně mi vypadl z ruky. Mrzí mě ty delší, při kterých jsem přešlápl. Ale skvělý dárek k narozkám ten dnešní závod.
Který ten přešlap byl dál? Druhý, nebo třetí?
Říkali, že oba byly za 21,50. Ale to nemá smysl řešit. Byly to přešlapy a hlavní je ten poslední, že se něco konečně povedlo. Už to bylo na tu hlavu těžké. S tím tříslem už měsíc a půl laboruju a furt nic. Dneska se konečně zablýsklo na lepší časy.
Co vás nyní čeká?
Před tímto závodem jsem myslel, že nějaké mítinky zruším a budu se léčit. Ale uvidím, proberu to s trenérem. Je v plánu Lausanne a myslím Monako. Hlavně ještě budu pokračovat v léčbě, protože to evidentně má hodně dobré výsledky a doufám, že budu brzy úplně v pohodě.
Byla by škoda vypouštět závody, když se vrací forma?
Spíše bych potřeboval ty body, abych se dostal do finále Diamantové ligy. Ale uvidím, zdraví je přednější a mistrovství Evropy je hlavní. Tomu to podřídíme, nechci nic podcenit. Když budu moct házet na trénincích a dělat všechno, tak budu závodit. Jinak ne. Nebudu to lámat přes koleno.
