Regenerace jako klíč k úspěchu. UltraKatka radí běžkyním i běžcům

Teď už je mi třicet, už více než dva roky, a slovo regenerace jsem zařadila nejen do slovníku, ale také do svého života. Kafíčko si dám nejraději doma, vínečko tak decku za týden, běhy na pohodičku běhám v únavě, objemy rostou, ale naštěstí energie je stále dost. A odpočinek? Hodně! Chvíli v klidu sedět? Radši ležet.

Než jsem začala psát tento článek o regeneraci, ptala jsem se lékařů kolem sebe, hledala informace, jak regenerují profíci, co pomáhá více, co méně. Výsledkem je, že to je velmi individuální, věda jde dopředu, víme více, sportujeme do vyššího věku, možnosti jsou neomezené... takže to vezmu spíše ze svých zkušeností. A když vás u každé regenerace napadne důvod, proč ne, jakože to máte daleko, že to zabere hromadu času, že nemáte čas vařit a podobně, tak to zkuste obráceně, zkuste hledat způsoby, jak to půjde.

Jsem ekonom-matikář a vím, že to nejcennější je zdraví a čas. Hodně rozmýšlím, kam jet, s kým se setkat, zda je to nutné, zda mne to posune nebo mi pomůže. Investuji čas, a to nejvíc do sebe. Chci, aby moje tělo fungovalo co nejlépe, a především co nejdéle, ať co do počtu kilometrů, nebo ještě co do počtu dalších běžeckých let. Protože pokud se o něco staráte, víte sami, že to podle toho vypadá. Vypadá to prostě lépe. Není to patrné hned, chce to trpělivost a vytrvalost, ale výsledky se dostaví.

Pitný režim a stravu bych v tomto článku neřešila, neboť bych nepsala o ničem jiném. Každý ví, jak je to důležité a že kvalita je přednější než kvantita a že čím více energie vydáme, tím více ji musíme přijmout.

Jakmile přijdu z tréninku, doplním tekutiny, vitamíny, protáhnu se, poválím na válci, místa, která bolí víc, rozválím o to víc, jdu do sprchy, zaleduji a pokud mám čas, jdu se na chvíli natáhnout.

Protahuji se krátce, své tělo vnímám a když cítím, že někde sval táhne, protahuji toto místo déle. Stejné to je s válením na válci. Používám tvrdý válec, který má sílu a bolavé svaly dokáže promasírovat velmi důkladně. Pokud je venku zima, zchladím nohy po lýtka nejprve venku v kýblu a poté ještě celé ve sprše. Je to pro mne rituál a pro nohy úleva. Když mám po „kvalitě" a nohy jsou více unavené, navleču na sebe kompresní kalhoty, nohy opřu o zeď a lenoším.

Spánek je pro mne ta největší regenerace. Poslední týden jsem spala průměrně 9,5 hodiny denně. Někomu stačí 6 hodin a funguje, já vím, že potřebuji 9 hodin a mohu fungovat. U postele mám přírodní oleje na nohy a francovku. Není dne, kdy bych nechala nohy usnout bez namazání. Když se ráno probudím a stále to není ono a je málo energie, zacvičím si několik pozdravů slunci a napiju se něčeho teplého.

Stále říkám, že jen běhat nestačí. Je to jednostranná zátěž a tělo potřebuje i jiné sporty. Trénuji na TRX, je to úžasná aktivita na zpevnění celého těla, především často zmiňovaného „core". Začátky jsou náročné, ale tak to je se vším. TRX mám i doma, stačí dvacet minut a máknete si, třeba v prkně. Každý týden chodím na jógu, kde se opravdu protáhnu. Důležité je, aby to byla opravdová jóga, power jóga by vás mohla více unavit než pomoci. Mluvím z vlastní zkušenosti, nohy pak křičí při tréninku bolestí. Jednou týdně se překonám a jdu na bazén. Svaly si odpočinou a já se po pár bazénech prohřeji. Když mám doma chvilku, masíruji si malým míčkem chodidla a posiluji palce na lepší odraz.

Minimálně jednou týdně jdu opravdu vypnout do saunového světa. Jakmile tam vejdu, odpočívám, vypínám mozek a jdu se „přehřát" a pak pořádně zchladit. Pravidelně chodím na lokální kryoterapii, která se mi osvědčila jako velmi účinná a jako téměř okamžitá pomoc.

Na ultra je hlava stěžejní, je to jedna z proměnných, z kterých vzniká výsledek. Ale u každého sportu, u každé činnosti, kterou děláme, je hlava „motor", který nás pohání nebo nás zadře. Pokud máte klidnou mysl, dokážete se soustředit na daný cíl a neztrácet hlavu během závodu, bude vás hnát kupředu.

Poznejte sami sebe, dělejte to, co dělá dobře vám, ne druhým. A nezapomínejte: Co bolí, to sílí!