Hlavní obsah

Úsměv na tváři a energie. Našla hormon štěstí

Praha

Smutek vystřídala radost, kterou ze sebe musela dostat. Dana Müller se stala jednou z patnácti finalistek Women´s Challenge, což je dlouholetý projekt, jehož cílem je podpořit ženy v jejich rozhodnutí začít běhat. Stovky žen, dívek, dam, ale finále má jen omezený počet. Vybrané pro tento rok dostaly zprávu, že běží dál. "Po přečtení jsem běhala po bytě jako šílená a křičela: »Jsem finalistkou«", přiznává bezprostřednost tato běžkyně.

Foto: Archiv Dany Müller

Dana Müller při pražském půlmaratónu 28. března 2015.

Článek
Fotogalerie

Co vás přimělo k běhání, jaký byl hlavní důvod?

Hormon štěstí. Aby znovu byl. A také k tomu patřilo pozvání od kolegy na vyjížďku na kole. Na tu jsem chtěla natrénovat během. Z projížďky samotné sešlo, ale já u běhání zůstala.

Jak dlouho běháte?

Od března 2012. Mé první tři kilometry si připisuje Modřanská cyklostezka.

Co si slibujete od Women´s Challenge?

Jednoznačně správný běžecký styl, zlepšení fyzické kondice a výkonnosti.

Johnson & Johnson Women's Challenge je dlouholetý projekt, jehož cílem je podpořit ženy v jejich rozhodnutí začít běhat a splnit si běžeckou výzvu. Je určený všem odhodlaným ženám, bez ohledu na jejich věk a fyzickou kondici.

Jaká byla vaše reakce, když jste zjistila, že finále je vaše?

Těžko se mi to přiznává, ale ze samotného semifinále jsem odjížděla velmi smutná. Cítila jsem, že nebudu vybrána, a tak moc jsem chtěla. Nešlo o to zviditelnění, ale pro ty rady, které dostáváte víc osobně. O tu možnost mít trénink šitý na míru pro Danu a ještě z rukou Miloše Škorpila. To, že jsem ve finále, bylo oznámeno e-mailovou zprávou. Po přečtení jsem běhala po bytě jako šílená a křičela: "Jsem finalistkou". (smích)

Jak reaguje na vaše sportování rodina, přátelé?

Fandí mi. A co mě osobně velmi těší, že po sobotním absolvovaném Sportisimo ½Maratonu v Praze mám fanoušky i ve svém rodném městě Valašské Klobouky. Je super, když tu euforii máte s kým sdílet.

Nakazila jste někoho svým běháním?

Zcela ještě nikoho. Ale přiznala se mi přítelkyně, že když mě vidí, jak zářím, zvažuje, že začne běhat taky. Moje starší sestra, která upřednostňuje jízdu na kole, se hlásí, že půjdeme běhat spolu, ale že mi nebude určitě stačit. A pro mě největší radostí je, když si občas pár prvních kilometrů se mnou dá i můj manžel.

Jaký je váš cíl pro tuto soutěž a další roky?

Maratón a dlouhé výběhy odněkud nikam. A pokud elitní běžci zaběhnou 80 až 100 kilometrů týdně a víc, mířím k číslu 50 kilometrů týdně – to jako pro ty další roky. Z maratónu začínám mít velký respekt, termín se nezadržitelně blíží.

Jste spokojená s tréninkem, který vám byl připraven?

Ano. Za prvé to není jenom o běhání. Za další cítím na sobě pokroky. A dostavily se první výsledky, na půlmaratónu zlepšení o pět minut. Pro mě to plní účel na sto procent. Letos jsem zaběhla v Praze čas 2:04:59.

Je těžké vše zvládat?

Je i není. Do toho jsem s tím šla, že to bude bolet. Je potřeba trpělivost, vytrvalost a hlavně čas. A tím vším disponuji, takže u mě zatím dobrý.

Musela jste přizpůsobit jídelníček, denní program, práci, koníčky?

Běh je nyní maximální prioritou. Zní to dosti divně, ale je to tak. Tím pádem to jde nějak samo naproti, ráda přizpůsobím jídelníček, čas, práci i denní program. Záleží jen na mě samotné, jak si to nastavím a zorganizuji. Běžím si pro úsměv na tváři, radost a energii, která se zase odráží a vrací se mi z mého okolí. Tím se kruh krásně uzavírá.

Reklama

Související témata: