Hlavní obsah

Doktoři ho odsoudili. On se vzdal civilizace, aby pomohl jiným

Amatérský sportovec měl před deseti lety vážnou dopravní nehodu, při které došlo k poranění páteře. Dle některých lékařů měl na svůj nejoblíbenější sport – maratónský běh klidně zapomenout. To on ale nedokázal. Už necelý rok po nehodě se vrátil na start závodu ve švýcarských Alpách a další běžecké šílenosti, které na něj měly teprve čekat, se rozhodl věnovat pomoci těm, kteří měli trochu méně štěstí, vozíčkářům. Teď se rozhodl křižovat republiku bez vymožeností civilizace.

Foto: archiv projektu

Kujan sám prodělal těžkou dopravní nehodu. Po zotavení se snaží pomoci těm, kteří takové štěstí neměli.

Článek

Název projektu To dáááš lze vlastně chápat hned dvěma různými směry. To dáš jako přátelské sportovní povzbuzení dodávající kuráž a sebedůvěru na posledních kilometrech obtížného závodu. Na druhé straně může To dáš ale také přesvědčovat dobročinné dárce k uskutečnění zamýšlené pomoci vozíčkářům. Právě těm se totiž redaktor portálu Sport.cz rozhodl věnovat svou krev, pot i slzy proceděné v rámci letošního běhu od pramene Vltavy k prameni Labe.

Cesta napříč republikou ze Šumavy do Krkonoš měla původně trvat sedm dní. Necelých 342 kilometrů ale nakonec René Kujan zvládl za šest. Z počátečního plánu běžet každý den zhruba 50 kilometrů sedm dní za sebou sešlo právě šestý den. „Letos jsem chtěl zase zkusit něco jiného. Nejen běžet, ale také vyzkoušet, co ještě v dnešní době dokáže lidské tělo, je-li odkázáno jen na přírodní zdroje," vysvětluje trochu záhadně sám Kujan.

Ten svůj letošní projekt totiž okořenil tím, že se rozhodl na trať vyrazit pouze s tím, co bude mít na sobě – včetně malého batohu pod sedm kilogramů hmotnosti. Do něj se pokusil vecpat nejen svou kompletní ložnici, ale také kuchyň a obývák. Noci trávil uprostřed lesů ve spacáku pod celtou a jedl to, co našel. Z potravin s sebou vzal jen trochu sušeného hovězího masa. Vodu doplňoval jen z přírodních zdrojů, řek, potoků, rybníků a podobně. Naposledy si pořádně lokl z pramene šumavského toku.

V průměru skutečně běhal přes 50 kilometrů denně, nicméně už dva dni před plánovaným cílem začal uvažovat o dřívějším ukončení akce. „Na začátku mi vývar ze sušeného masa, kukuřice a později i nasbíraných hub opravdu chutnal," nechal se slyšet běžec, „ale už pátý den na mě začala doléhat jednotvárnost stravy a já začal tušit, že se potřebuju co nejdříve pořádně najíst." Šestý den tak začal snídaní v podobě slaného vývaru doplněný později o dvě jablka a tři rajčata jako oběd a večeře. „Věděl jsem, že už to chci doběhnout, a vsadil na to všechny karty. Zbavil jsem se výbavy na spaní a vaření, abych odlehčil batoh a mohl rychleji postupovat vpřed. Spočítal jsem si, že by to mohlo jít," vysvětluje vytrvalec, kterému ten den navíc celý propršel.

Po páté hodině odpoledne celý promoklý a promrzlý dopíjí v Jilemnici poslední zbytky vody ze svých zásob a vydává se na posledních 21 kilometrů k prameni Labe. Toho na pokraji sil dosahuje krátce před desátou hodinou večerní. „Oslava proběhla okamžitě na místě. Měla podobu konzumace dvou housek se salámem a sýrem, samozřejmě hojně zapíjených pramenitým Labem," směje se Kujan. Sbírka pro vozíčkáře z České asociace paraplegiků, jimž běžec svůj výkon věnoval, bude probíhat ještě týden.

Podporujete podobné sportovní projekty zaměřené na charitu?
Ano.
67,9 %
Ne.
22,1 %
Zatím to zvažuji.
10 %
Celkem hlasovalo 262 čtenářů.

Reklama

Související témata:
Pramen