Hlavní obsah

Svět dobývá maximalistická obuv. Objeví se i na vašich nohách?

René KujanSport.cz

Nejdříve bylo poblouznění knihou Born to run (Zrozeni k běhu). Mnoho výrobců přicházelo a přichází s minimalistickými modely běžeckých bot. Do popředí se dostává přirozené běhání, naturální běžecký styl a vůbec ještě větší zájem o běžcovo chodidlo. A ještě větší alchymie technologií v běžeckém obuvnickém průmyslu. Abychom to neměli tak jednoduché, přichází další velký výkřik ‒ boty maximalistické.

Foto: Profimedia.cz

Kam se přidat? Na stranu maximalismu, nebo minimalismu?

Článek

Zájem o přirozený běžecký styl přinesl mnoho dobrého. Přímo i nepřímo. Výrobci obuvi se přiklonili na stranu přirozeného běhání a začali upouštět od mnohých nešvarů kritizovaných ve zmíněné knize. Začal se snižovat drop, tedy výškový rozdíl mezi špičkou a patou. Chodidlo se počalo více uvolňovat, boty začaly mít méně těch všelijakých výztuh a špičky bot už prsty nohou nenutí tak moc do svých vlastních svéhlavých představ o tom, jak by vlastně měly růst. Celkově by se dalo říci, že se (některé) běžecké boty trochu zjednodušily a dávají nyní více prostoru chodidlům, jejich příčným a podélným klenbám i prstům k tomu, aby vykonávaly svou práci.

Mini, nebo maxi?!

Minimalistické boty jsou na vzestupu a těší se velké oblibě. Jsou lehké, s tenkou podrážkou, malým dropem, bez opor, výstelek a jsou ve všech směrech dostatečně veliké. A jako každá reakce vyvolává protireakci, netrvalo dlouho a na trhu se objevila obuv maximalistická. Na jednu stranu jde zcela proti proudu minimalismu, na stranu druhou z ní přeci jen ledacos čerpá.

Vlna maximalismu zasáhla i naši redakci. Připravujeme pro vás test botek New Balance Fresh Foam Boracay.

Maximalistickou botu charakterizuje především maximální tlumení. Bota jakoby se vznášela na vysoké vrstvě mezipodešve. V tomto si maxi a mini protiřečí. V ostatních věcech až tolik ne. Maximusky mívají také velmi malý drop, snaží se i přes svou předimenzovanou mezipodešev být lehké, jsou prodyšné a poskytují maximální možný komfort chodidlům běžce. Většinou se vyvarovávají větších výztuh. To všechno proto, že jsou primárně určeny „maximálním" běžcům, atletům polykajícím velké objemy kilometrů, tedy těm, kteří by mohli na svých distancích trpět nejvíce. Po mnoho desítek kilometrů se boty snaží poskytovat maximální možný komfort.

Někteří výrobci šli při inspiraci minimuskami ještě dále a u svých maximusek dělají podrážku mírně do kolébky. Snaží se tak přimět běžce nedopadat na patu, ale na střední či přední část chodidla.

Tlustá je dobrá?

No jistě, máte pravdu, s velkou, tlustou mezipodešví můžete zapomenout na úspěchy při vysokých rychlostech či rychlých změn směru. Oblak, na němž se s maximuskami vznášíte, neposkytne oporu pro razantní, rychlé odrazy. Podobné zkušenosti můžete mít při přechodu z kola s pevným rámem na celoodpružený speciál. V maximalistické obuvi značně utrpí také cit pro kontakt s povrchem, a tak je velkou otázkou, zda se maximusky hodí do náročnějšího terénu. A přirozený běžecký styl v nich také příliš nenacvičíte.

Je jasné, že si tyto boty našly své zapřisáhlé odpůrce i zapřisáhlé obdivovatele po prvních dnech své existence. Nutno podotknout, že v maximuskách už běhají i někteří profesionálové. U nás se s nimi můžete setkat například na nohách úřadujícího krále ultramaratónu Radka Brunnera.

Reklama

Související témata: