Hlavní obsah

Koukalová: Mám v životě větší kliku, než jsem myslela. Proč nepodala ruku šéfovi IBU?

Oslo/Praha

Další parádní sezónu ve Světovém poháru má za sebou česká biatlonistka Gabriela Koukalová. Po sprintu získala v závěrečném dílu seriálu v Oslu pro sebe malý glóbus i za závody s hromadným startem, když jí stačilo stříbro z nedělního finálového klání při až 9. místě v disciplíně dosud vedoucí Němky Laury Dahlmeierové. Slavnostní ceremoniál po závodu ve sprintu se však neobešel bez gesta protestu české biatlonové hvězdy.

Foto: Ntb Scanpix, Reuters

Gabriela Koukalová v Oslu s malým křišťálovým glóbem za celkové prvenství v závodech s hromadným startem.

Článek

Stála jste v sezóně celkem čtrnáctkrát na stupních vítězů. Co ale říkáte na to, že jste do sbírky pohárových trofejí trochu nečekaně na Holmenkollenu přidala dva malé glóby?

Nejsem ještě ani schopná úplně vyhodnotit, co všechno se mi tady povedlo. Když jsem přijela do Norska, ani bych nedoufala, že při balení budu mít dva malé kufříky navíc. Asi mám v životě větší kliku, než jsem si kdy myslela.

Věděla jste, že při nedělním hromadném startu musíte skončit minimálně čtyři místa před Dahlmeierovou, aby vám to klaplo na prvenství v disciplíně?

Ani nevím, kolik tam bylo mezi námi bodů, a možná je to tak dobře. Když se člověk takhle na něco upne, pak většinou neukáže to, co v něm ještě je. Zrovna moc psychických sil nějaký propočty předem nedodají, lepší je závodit úplně uvolněně a mně se to dařilo.

Takže jste šla na start s čistou hlavou?

Říkala jsem si, buď to tam skočí, nebo ne. Masák byl pro mne už extra těžký. Snažila jsem se nějak uviset vpředu, ale někde na pátém kilometru mě napadlo, že tempo asi nevydržím do konce. Tak nějak jsem na sobě cítila, že do toho ale zase nemám tolik šlapat, abych si tam nechala ještě poslední zbytečky sil pro závěr.

Bylo povzbuzením, že jste už 2. místem v sobotní stíhačce dodržela tradici, že v každém z devíti pohárových dílů někdo z české reprezentace stál na stupně vítězů?

Pro mě to bylo na Holmenkollenu premiérové pódium za celou kariéru. Střelba mi při stíhačce vyšla až neskutečně. Trochu ty čtyři nuly nechápu, ale možná je to tím, že jsem si na položkách nedala tak záležet, ale ležky i stojky dopadly fajn a pak už to šlo ruku v ruce i s tím lepším pocitem z běhu. Únavu už ale cítím obrovskou, a jak jsme se tady bavily s holkama při vyhlášení, všechny jsme na tom stejně.

Takže největší radost teď máte z toho, že sezóna končí?

Skutečně jsem ráda, že je konec. Už toho bylo opravdu hodně a teď už je čas v tom závodním stroji, jak já někdy říkám svému tělu, promazat všechny závity a šroubky. Už se těším, až si na chvíli lehnu s vědomím, že nemusím na lyže ani na střelnici. Udělám si takovou svoji černou hodinku a popřemýšlím si o spoustě věcí, které se odehrály během sezóny.

Stojíte si i teď za tím gestem, kdy jste při ceremoniálu po sprintu schovala ruku za zády, abyste ji nemusela podat šéfovi IBU Bessebergovi?

Řekla jsem mu prostě sorry. Možná mi to někdo má za zlé, ale v té chvíli mi přišlo správné člověku, který si hraje jen na svém písečku a sportovci ani pravidla ho nezajímají, prostě ruku nepodat. Vadí mi, jak liknavě IBU řeší podezření z ruského dopingu a on to ještě obhajuje.

Reklama

Související témata: