Hlavní obsah

GLOSA: Královny odcházejí s noblesou. VIP královně Gabriele scházela

Praha

SVÍRALA V RUKOU KŘIŠŤÁLOVOU KORUNU a pohrávala si s představou, jak by bylo krásné s ní třísknout o pódium. Vždyť těmi střepy a střípky by mohla obdarovat všechny kolem a dát jim také kus radosti a hlavně sebe. Něco z právě korunované královny českého sportu Gabriely Koukalové, ale také z trochu éterické bytosti připomínající v onen slavnostní večer v pražském hotelu Hilton pocuchaný uzlíček nervů. Zoufale se bránící, aby nevyslovila nic z pravdy o sobě, svém dalším směřování a své budoucnosti. Nebo spíš nejbližším okolím úzkostlivě bráněný, aby ji ještě nevyjevila, protože pravý čas ještě nenastal.

Foto: Vít Černý, ČTK

Uvidíme ještě někdy Gabrielu Koukalovou při biatlonovém závodu? V současné době si návrat neumím představit, řekla Sportovkyně roku 2017 serveru Sport.cz.

Článek

Pravdu o blížící se olympiádě v Koreji, o traumatu, s nímž se vyrovnává, o kariéře, v níž dospěla na křižovatku, a nejspíš dosud váhá nad cestou, kterou zvolila a po níž míní kráčet. I proto věta o nové motivaci, již jí korunovace dodává. Vyslovila ji, neboť si možná nepřipouštěla, že v pankejtech kolem cesty chybějí směrovky s nápisem „Návrat". Anebo jí to zapomněl její rádce, mentor, manažer a manžel Petr připomenout. Možná ani nechtěl, protože už si stvořil královnu Gabrielu k obrazu svému.

Onoho 21. prosince loňského roku totiž na pódiu nestála ona krásně ztřeštěná, mnohdy zmatkující, ale přitom tak bezprostředně živočišná holka, která biatlonem pobláznila celý národ. Blýskla se sice ještě bonmotem o zástupkyni mysliveckého spolku, z níž právě udělali tuzemskou Sportovkyni roku 2017, ale šlo o jeden z mála vtipů a přirozených úsměvů, jimiž jindy nešetřila a i díky nimž si získala tolik sympatií a obdivu. Stála tam sice stále půvabná biatlonová královna, ale královna JINÁ. Nervózní, roztěkaná, sevřená doporučeními a příkazy, jimiž se měla řídit. Možná si poprvé vědoma, jak těžké bude v rozehrané hře na pravdu vyhrát. Natož pak přesvědčit okolní svět, že její pravda je JINÁ.

SVÍRALA V RUKOU SVOU AUTOBIOGRAFII JINÁ právě skropenou pár kapkami šampaňského, v níž vyjevila pravdu o sobě. O bulimii, s níž se vyrovnávala a vyrovnává, ale i o sexu ve čtrnácti, stejně jako třeba o kalhotkách nalepených na čtvrtku papíru a adresovaných po olympijském závodě v Soči vtipkujícímu Jaromíru Jágrovi. O živočišné, ztřeštěné, všeho lačné Gabče. O pikanteriích ze života, s nimiž se během aktivní kariéry nesvěřil žádný jiný sportovec. O své pravdě, že je opravdu JINÁ. Na prvním i druhém křtu své autobiografie už zase rozhazovala úsměvy, hýřila vtipy, nešetřila bonmoty. Viditelně se jí ulevilo, že vyjevila svou pravdu bez ohledu na to, jak ji bude okolní svět vnímat a posuzovat. Podstatné pro ni bylo, že sama v sobě svou hru na pravdu vyhrála.

CELÝ ROK SVÍRALA V RUKOU SPORT svého „mysliveckého spolku", udržovala ho v nejistotě a klamné iluzi, že se vrátí. Proto i český biatlon ochraňoval svou královnu v neprodyšné bublině, do níž se uzavřela. S otázkami, jež si po vyslovené, ale v té době ještě nezveřejněné pravdě logicky kladla, nejistotou, kam se vydat a zda vůbec se sportem pokračovat, když ji už vítězství nenaplňují. Izolace plynoucí z oproštění od každodenní reality vrcholového sportu nejspíše také přispěla k vyslovení její pravdy o poměrech, jež v reprezentaci vládly a vládnou. Samo sebou pravdy v mnohém jednostranné, protože i ta její má svůj rub a líc. Gabriela tu svou vyslovila, i když si musela být jistá, že tuhle hru na pravdu těžko vyhraje. Proto už také v souvislosti s návratem nezaznívá v jejích vyznáních možná, třeba či někdy, ale převažuje slovo konec.

TEĎ UŽ ČESKÝ BIATLON V RUKOU NESVÍRÁ. Vybrala si svou cestu a působí zase šťastně, spokojeně, vyrovnaně. Díky biatlonu patřičně zajištěná a v prominentní společnosti náležitě etablovaná, aby mohla jít cestou, jež ji naplňuje a na kterou má plné právo. Už si i sama plně vědoma, že směrovky s nápisem „Návrat" v pankejtech nestojí.

I český biatlon teď bude muset hledat svou cestu. Bez krásně ztřeštěné, mnohdy zmatkující, ale vždy usměvavé královny. Dostala svůj sport na vrchol, pobláznila jím celý národ, zasloužila se o jeho popularitu. I proto, že byla JINÁ. Svou hru na pravdu ovšem posunula za hranu, a proto zvolila odchod. Jen neměla zapomenout, že královny odcházejí z trůnu s grácií a noblesou.

Právě proto má český biatlon pocit, že mu je křivděno a ubližováno. Oprávněný, protože on ji vynesl na trůn, udělal z ní zbožňovanou královnu Gabču, dopřál jí, aby se finančně zabezpečila pro budoucnost, která bude JINÁ. Už proto, že z královny Gabči se stala V.I.P. celebrita Gabriela.

I pro biatlon bude budoucnost jiná. Bez potřeštěné, živočišné, při startu i průjezdu cílem půvabné sexy modly nebude snadné nést se dál na vlnách euforie a vyhřívat se v přízni a zájmu diváků a sponzorů. Nemluvě o jejích výsledcích, které budou fanouškům i sponzorům samo sebou chybět.

Na celém biatlonovém ansámblu proto bude, aby přesvědčil, že pravda je na jeho straně. Odchodem královny totiž hra na pravdu zdaleka neskončila, na čemž nic nemění, že odchod V.I.P celebrity Gabriely noblesu postrádal.

Zdeněk Pavlis
Pracuje přes čtyřicet let jako sportovní novinář a publicista. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na nejnavštěvovanějším českém sportovním internetovém portálu www.sport.cz, a to od roku 2008. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip. Od roku 2001 je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR. Napsal více než dvacet knih. Například: 50x Fotbalista roku, Čaroděj, Djoker Novak Djokovič, Josef Bican – Pepi, Klub ligových kanonýrů, Králové fotbalu, Petr Čech: Mr. Perfect, Zlatý míč, Gianluigi Buffon: superman Gigi.

Reklama

Související témata: