Hlavní obsah

Už nejsme dvacet let pozadu, hřálo florbalistu Fridricha přes finálovou porážku

Chyběl jen krůček! Těsně pod vrcholem se zastavili florbalisté Tatranu Střešovice na Poháru mistrů v Mladé Boleslavi. Mocná stíhací jízda proti SSV Helsinky s českým gólmanem Davidem Rytychem se ve finále ze stavu 0:4 zastavila na konečném skóre 3:4. „Tohle zklamání v nás bude dlouho,“ věděl kapitán pražského celku Milan Fridrich.

Foto: ČFbU

Český florbalista Milan Fridrich v souboji s Estoncem Thomssonem.

Článek

Čím si vysvětlujete, že jste finského mistra pustili do čtyřbrankového vedení?

První třetina od nás nebyla špatná, hrálo se bez gólů, oba týmy vyčkávaly, bylo to takové stojací. Ve druhé třetině jsme udělali dvě hrubky, které potrestali. Dostali se na koně, my jsme pak zapresovali, ale hloupě, a dostali jsme další gól. Pak to trochu ztratilo tempo, tak jsme to ve třetí třetině stáhli na dva útoky a byli jsme víc v tempu.

V závěru jste několikrát byli hodně blízko srovnání…

Je škoda, že jsme se ještě víc netlačili do střelby, na konci jsme mohli dát dva góly. Bylo to o menší koncentraci, o jedné dobré nahrávce, o jedné dobré střele. My jsme si je neměli nechat utéct o čtyři góly, to už se těžko dotahuje.

V semifinále se to proti vám švýcarskému Wileru také podařilo, připomínali jste si ten zápas?

Říkali jsme si, že čtyři góly mohou padnout během chvilky, sami už jsme to několikrát dokázali, jde jen o ten první gól. Šance jsme měli pořád. Když jsme dali první dva góly, tak jsem věřil, že to dotáhneme. Měli jsme poměrně dost času dát čtvrtý gól, jenže nepodařilo se nám to.

Byly Helsinky nejtěžším soupeřem, kterého jste na turnaji potkali?

Byli na tom technicky nejlépe, neměli výraznější slabinu. Měli dvě kompaktní lajny, skvělého brankáře a byli výborně takticky připraveni. Hráli tu i ve větší formě než Storvreta. Finové jsou plastičtější v systému, dokáží snadněji reagovat.

Přesto je druhé místo bez pochyby velkým úspěchem, jak tento výsledek může pomoct českému florbalu?

Ukázalo to, že už jsme natolik pozadu od těch světových týmů. Můžeme s nimi hrát vyrovnaně. Cítím velký posun, když jsem před šesti lety přišel do Tatranu a hrál poprvé Pohár mistrů, dostali jsme v semifinále 1:4 od Švédů a ani jsme si neťukli. Pak jsme dostali 1:8 od Wileru, teď je to znatelný rozdíl.

Teď už si i na elitní soupeře věříte víc?

Tehdy jsme se už před utkáním strachovali, teď jdeme do zápasu, že chceme určovat i tempo, jakým se bude hrát. Mladí hráči už nemají v hlavě, že jsme za těmi severskými zeměmi dvacet let pozadu a vědí, že s nimi můžeme hrát s nimi vyrovnanou partii. Ukazuje se, že naše extraliga není špatná, jak ji všichni odepisují. Ale chce to dál pracovat, aby tohle nebyl jen ojedinělý výkřik. Máme na to v tom pokračovat.

Reklama