Článek
Jako šestinásobný mistr republiky v časovce, bronzový z Evropských her v Minsku a specialista na tuto disciplínu jste letošní sezonu směřoval k účasti na olympijských hrách v Tokiu, které byly kvůli epidemii koronaviru o rok odloženy. Co všechno se pro vás posunem bojů pod pěti kruhy změnilo?
Olympiáda byla letošní meta, k níž jsem vzhlížel. Nominace do časovky i hromadného závodu byl můj hlavní cíl. Když jsem o něj přišel, říkal jsem si, že nový vrchol bude domácí mistrák. Zatím ale nevíme, jestli bude, a to je situace, kterou jsem za dvacet let kariéry ještě nezažil. Trénink ale k tomuto závodu směřuju, protože věřím, že by se mohl jet. Na olympiádu se snažím nemyslet a soustředím se na probíhající sezonu. V listopadu začne příprava na tu příští, a pak se k myšlenkám na Tokio zase vrátím.
Jan Bárta z týmu Elkov Kasper.
Vyhovuje vám individuální příprava v rámci přerušené sezony?
Po soustředění ve španělském Calpe jsem v Chorvatsku objel jeden závod. Plánovaný etapák už byl zrušený a místo něj jsme cestovali domů. Plán se tak musel hodně změnit. Po návratu jsem si dal týden volno a začal pozvolna znovu trénovat. Vyhovuje mi, když po pauze začínám sám. Můžu si plán přizpůsobit podle sebe. Teď po pár týdnech už je složitější, když člověk nemá s kým jezdit. Trénink je zkrátka jiný. Jsem zvyklý jezdit sám, ale ne pořád. Většinou to kombinuju a teď se dá vyrazit maximálně ve dvou. Občas se na tréninku potkáme s Lojzou Kaňkovským, který bydlí nedaleko. Sice si občas můžeme povídat, ale v podstatě je to blíž stavu, kdy jedu sám.
Komunikujete pravidelně s ostatními členy týmu?
My si sdílíme tréninky ve společné skupině na sociálních sítích, kde se navzájem povzbuzujeme. Závodník však potřebuje jezdit ve skupině a závodit. V době, kdy jsem odpočíval, se kluci hodně hecovali a mně to v ten moment připadalo zbytečné. Několik členů týmu jelo tréninky delší než 300 kilometrů, ale já se zatím na něco takového nechystám. Možná na přelomu dubna a května, podle toho, kdy budou další závody.
Který ze zrušených závodů v původním kalendáři vám bude nejvíce chybět?
Mrzí mě, že nebudu moct obhájit loňské vítězství v závodě kolem Loiry ve Francii. Těšil jsem se i na Rhône-Alpes Isère Tour, kde jsem byl před rokem celkově čtvrtý. Je škoda, že se na jaře nebude vůbec závodit, protože právě v tomto období mi to vždycky jde, když se v zimě dobře připravím. Až do mistráku jsem schopný podržet formu a teď je to celé uříznuté. Uvidíme, kdy se zase dostaneme na závody do zahraničí, protože je možné, že hranice zůstanou zavřené delší dobu. Přitom rozdíl v kvalitě závodů v Česku a třeba ve Francii je obrovský.
Komunikujete s kolegy a kamarády v zahraničí?
Situace je zvláštní v tom, že každý to má trochu jinak. V některých zemích nemůžete vůbec ven, a tak cyklisté trénují na ergometrech, jinde zase jezdí ven, kdykoliv to jde. Takové ozvláštnění jsou nyní závody na trenažérech prostřednictvím různých online platforem, ale já jsem to nezkoušel. Nerad sedím na kole na jednom místě před obrazovkou, raději vyjíždím na silnici. Navíc mi tam chybí spousta věcí, které nenahradíte, ať je to boční vítr nebo pohyb a technika jízdy v balíku.
Jan Bárta z týmu Elkov Kasper.
Nynější situace může působit i na psychiku. Pocítil jste nějakou krizi?
Začátek byl těžký, když odložili o rok olympiádu. Ztratil jsem cíl a najednou nevěděl, kam se dívat dopředu. Zkrátka jsem neměl směr. Ale už je to dobré. Přišel jsem na to, že výhodu mají ti, kdo si čas na kole užívají. Já si nyní jezdím pro radost, protože když to někdo bere jen jako práci, víc ho změna zdrtí. Dokud jsem se sám na sport díval jen jako na práci, dost mě to ubíjelo. Nyní mám z cyklistiky radost, trénování mě baví a užívám si ho.
