V neděli skončil po pádu v závodě Světového poháru v Zolderu v nemocnici. Cyklokrosař Radomír Šimůnek se ještě týž den večer podrobil operaci zlomené klíční kosti, v pondělí po obědě ho pustili domů a včera už poprvé chvilku jel na trenažéru.
Radomír Šimůnek by si nechce nechat ujít mistrovství světa.
Aleš Suchánek
Jak se cítíte?
Je to lepší. Ruka mě v úterý bolela, ale to je normální reakce po operaci. Zpevnili mi to osmi šrouby. Před třemi lety operoval stejný doktor mého stájového kolegu Nielse Alberta, dal mu tam šroubů šest. A jak mu to jezdí…
Co vám lékaři povolili?
Můžu začít zlehka jezdit na trenažéru. První den deset minut, postupně tu zátěž budu zvyšovat. Jsem optimista, nic nezabalím. Určitě chci v téhle sezóně ještě závodit.
Dá se říci, kdy to bude?
V Belgii jdu 6. ledna na další kontrolu. Když všechno bude v pohodě, mohl bych pak začít trénovat i na silnici. Doktoři to vidí poměrně slibně, já taky. Když to zvládnu na Světový pohár v Hoogerheide, který se jede předposlední lednový víkend, bude to super. A pak mistrák světa, který bych určitě rád jel. Ale nechci něco zakřiknout.
Co vás čeká v nejbližších dnech?
Na Silvestra odlétám do Česka, budu poprvé po sedmnácti letech doma… Na jednu stranu je fajn, že můžu být s rodinou, jenže taky jsem mohl stát na Nový rok na startu GvA v Baalu. Prostě to dopadlo takhle a musím myslet na návrat. Věřím, že se vrátím v dobré formě.
Jaké jste zaznamenal po svém úrazu reakce od ostatních závodníků?
Dostal jsem spoustu potěšujících zpráv nejen od cyklokrosařů, ale i od fanoušků. Hodně mi samozřejmě pomáhá rodina. Ze závodníků jsem denně v kontaktu s Albertem, volal mi, ještě když jsem byl v nemocnici. Uklidňoval mě, že za pár dní budu zpátky. Stejně jako další kluci. Všem moc děkuju za podporu.
