Rubriky:

Cyklistika

Froome pro triumf letos i běžel. Maillot jaune nikdy nezevšední, říká

25. července 2016 09:24 - Paříž

Usmíval se a nevěřícně kroutil hlavou. Úsilí několika měsíců britský cyklista Chris Froome přetavil ve třetí triumf z Tour de France, nejprestižnějšího etapového závodu světa. Když přečkal bez úhony poslední horskou etapu, mohl si v neděli vychutnat triumfální jízdu do Paříže, při níž už se o celkové pořadí nebojuje.

 

Kenzo Tribouillard, ČTK/AP

„Cítím euforii a také úlevu. Jsem potlučený, kolena i záda mě bolí. Ale žlutý trikot je můj," zalykal se štěstím Froome, když se zařadil po bok legend. Tři triumfy z Tour mají také Belgičan Thys, Francouz Bobet a Američan LeMond, statistikám pak s pěti výhrami kralují Francouzi Anquetil s Hinaultem, Belgičan Merckx a Španěl Indurain.

Ještě před pěti lety ho ani ve snu nenapadlo, jaká zářná budoucnost ho čeká. V šestadvaceti letech musel tvrdě bojovat o místo ve formaci Sky, kde je nyní ikonou, kolem níž je postavený celý tým. „Vyhrál jsem maillot jaune sice potřetí, ale je to neuvěřitelný pocit, jenž nikdy nezevšední. Je úžasné mít žlutý dres z Tour. Jde o největší poctu, které je možné v silniční cyklistice dosáhnout," vykládal Froome.

„Doufám, že příští rok budu schopný zase vyhrát. Můj sen je vracet se příštích pět šest let a bojovat o další a další vítězství," vykládal jednatřicetiletý rodák z keňského Nairobi.

Letos se zdál být jeho triumf suverénní. „Bylo nešťastné, když se Alberto Contador zranil v první etapě. Je důležité mít v závodě s kým bojovat," tvrdil Froome, že litoval odstoupení španělského soka z týmu Tinkoff. „A taky Quintana byl v minulosti silnější. Při vítězných Tour v letech 2013 a 2015 mě donutil bojovat až do konce," přemítal britský jezdec o trápení kolumbijského borce z Movistaru. „Ale i tak nemám pocit, že vybojovat prvenství bylo jednodušší," doplnil Froome.

Největším strašákem se pro něj stal karambol s motocyklem při stoupání na Mont Ventoux, kdy k vrcholu několik desítek metrů i běžel bez kola, a pak pád ve sjezdu v devatenácté etapě.

Jenže týmoví parťáci nedopustili, aby jejich lídra někdo ohrozil. „Upřímně se cítím jako privilegovaný, protože jsem pořád měl kolem sebe svoje kluky. I když jsme nevyhráli týmovou soutěž, měli jsme jednoznačně nejsilnější tým," poukázal Froome na kvalitu kolegů, kteří ve stoupáních diktovali nemilosrdné tempo, jímž ničili všechny soky.

Radek Malina, Právo

Zrušit