Hlavní obsah

Viru zika se nebojím, možná to je nafouknutá bublina, říká před Riem česká golfistka

Golf se vrací do olympijské rodiny po 112 letech. Přímo historický návrat. A Česko bude mít v Riu své zastoupení. Mezi ženami bude bojovat Klára Spilková, jedenadvacetiletá hráčka z Prahy, která je od roku 2010 profesionálkou. „Je to pocta, doufám, že zanecháme v Riu dobré stopy, potom také v Tokiu. Doufám, že golf bude na olympiádě už navždy, je to krásný sport,“ přeje si členka Golf Club Erpet Praha.

Klára SpilkováVideo: Sport.cz

 
Článek

Na začátku týdne vám byla oficiálně potvrzena nominace na olympiádu, jak jste to přijala?

Musím říct, že to bylo jasné docela dlouho, ale v pondělí, v úterý, když mi spoustu lidí gratulovalo, tak jsem si to uvědomila, protože náš sport na olympiádě je pro golfisty něco neskutečného. Jako děti jsme o tom nesnily, tohle je taková třešinka na dortu.

Hodně mužů golfistů odmítlo hrát v Brazílii, jak toto vnímáte?

Vím o tom, mrzí mě to, nevím, proč to je. Myslím, že se to ani nikdy nedozvíme. Myslím si, že olympiáda by měla být pro každého sportovce pocta, měl by reprezentovat svoji zem.

Hraje roli například virus zika, kriminalita, prostředí?

Myslím, že budeme dostatečně chráněni, bude tam security. Viru zika se nebojím, protože lidi, kteří se vrátili z Ria, mi říkají jen dobré ohlasy, že to tam je úžasné, že tam o tom nic neslyšeli v té zemi. Možná to je nafouknutá bublina. Uvidíme.

Ženy v podstatě neodmítly startovat v Riu, proč, jsou odvážnější než muži?

My jsme odděleny od mužů, nemáme společné turnaje, nevím, co tam vzniklo za bublinu. Jsem ráda, že my ženy si toho vážíme. Všechny dávaly na sociální sítě, že se těší a budou reprezentovat svoji zemi. Myslím, že my ženy dobře propagujeme.

Hodně s golfem cestujete, jak snášíte dlouhé přelety?

Tento rok toho bylo opravdu hodně, ale vždycky se snažím někde potom zrelaxovat, když přijedu domů. Myslím si, že tohle mají všichni sportovci stejné. Je to úděl a zároveň radost sportovců. Jsme v takovém věku, kdy si to můžeme dovolit a naše tělo to snáší líp. Občas si dám týden odpočinek, ale vybrali jsme si to a baví nás to.

Kde jste letos všude byla?

Nemám to spočítané, ale od ledna jsem byla v Austrálii, dvakrát v Thajsku, třikrát v Číně, v Americe. Myslím, že těch zemi se najde ještě hodně.

Létání si užíváte?

Hrozně ráda se v letadle dívám na filmy a čtu si knížky, protože doma na to nemám čas, a když si lehnu v deset do postele, nemám vůbec energii. Letadlo je taková relaxace, člověk vypne třeba až na třináct hodin mobil, což je velice osvobozující někdy.

A co dlouhé čekání na letištích?

Já jsem takový typ, který se uvelebí všude. Kdybych si dala matraci na Václaváku, tak tam usnu mezi lidmi. Navíc já jsem malá a skladná, uvelebím se, párkrát jsem spala i u gatu, že jsem si tam lehla a spala, i takto člověk cestuje. Někdy to je kočovný život.

Příběhy se ztracenými kufry, holemi vás už také potkaly?

Někdy jsem čekala na ně i několik dní, což pro nás golfisty není dobré, protož naše hole jsou naše hole. Neradi si půjčujeme, hole speciálně, na to jsme náchylní. Několik let ale dobrý, musím to zaklepat. Jsou zkušenosti i se zlomenými holemi, ale to mě naštěstí nepotkalo.

Kde se vám nejvíce líbí?

Asi všude, já si najdu vždy něco. Letos jsem byla v Austrálii v Adelaide a na Gold Coastu a ti lidé a mentalita mi byla strašně blízká. Mám ráda Thajsko, mám kamarády v Dubaji, tam mohu trénovat. Mám ráda teplé počasí, mám to ráda ve Francii, v Itálii. Tam můžete spojit golf s horami, jeden den golf, druhý den lyže. To jsme letos takto udělali s taťkou, to bylo fajn.

Reklama

Související témata: