Článek
Po povedené kvalifikační jízdě a vydařeném osmifinále se jí totiž příliš nepovedl čtvrtfinálový souboj s Kanaďankou Chloe Dufourovou-Lapointeovou. „S tou jízdou spokojená nejsem, byla tam spousta chyb. Kdybych zajela tak jako v osmifinále, třeba by to stačilo,“ krčila rameny.
Modrá dráha neseděla
Nesedla jí z pohledu od cíle levá část trati. „V té modré dráze se mi jezdilo hůř, Chloe to asi věděla, tak mě do ní poslala,“ vykládala se svým tradičním úsměvem Sudová. Její soupeřka si jako lepší z kvalifikace totiž mohla dráhu vybrat. „Ale přesto jsem chtěla bojovat, lidi mě podpořili, tak jsem ji chtěla maximálně vycukat tím, že budu vedle ní. Ale udělala jsem chybu na horním skoku a už to bylo špatné,“ popisovala.
„Každá třetí boule mě pak kopla víc do strany, což mě zase stálo síly, než jsem se vrátila do středu trati a bylo to znát,“ vysvětlovala příčiny pomalejšího času.
Trať měl na starosti táta
Trať upravoval její otec a měl s ní dost práce. „Dva dny před závodem se přestavoval druhý můstek, protože byl na hraně, holky skákaly na konec dopadu a kluci ho suverénně přelétávali dvě boule za něj. Tak se posunul o šest metrů nahoru, ale zase tam vznikl takový stůl na dopadu, tak si při tréninku o něj pár lidí škrtlo. Dneska už to bylo v pohodě,“ pochvalovala si.
Sama měla z druhého můstku respekt. „Ještě v pátek mé skoky vypadaly tak, že jsem si po dopadech říkala, jak mám víc štěstí než rozumu. U salta jsem najednou zahlédla zem, tak jsem se divila, jak moc je blízko,“ usmívala se. „Při závodě už to létalo líp,“ kvitovala.
Sestra Šárka končí
Svah byl na poměry Světového poháru kratší, podle Sudové to ale vynahradila kulisa závodu v centru města. „Je důležité, aby se náš sport dostal lidem do podvědomí a byl přístupný lidem, což se tady podařilo. Na to, že propagace nebyla úplně excelentní, přišla spousta lidí,“ těšilo ji.
V Mariánských Lázních se chtěla rozloučit s kariérou její sestra Šárka, jenže zranění v Evropském poháru a zlomené obratle ji o domácí rozlučku připravily.
