Článek
Kdy jste byla definitivně rozhodnuta, že budete pokračovat v lyžařské kariéře?
Uzrálo to už po konci sezóny, nicméně potřebovala jsem se domluvit s pár lidmi kolem sebe včetně fyzioterapeuta Pavla Koláře.
Co vám doporučil?
Už po zlatu v Turíně mě a trenérovi říkal: musíte to ještě zkusit. Podmiňovala jsem to zdravím. Domluvili jsem se na vyšetřeních. Kromě toho, že mi tvrdil, že rok dva můžu být dobrá jako teď, říkal, že jedna až dvě sezóny by na můj problém se zády neměly mít vliv.
Jaké bylo celé rozhodování?
Na počátku sezóny a kolem Vánoc jsem žila tím, že spíše končím. Postupně s olympiádou a se závody ve Skandinávii se to přehouplo k tomu, že se mi ještě nechce.
Vyskytl se někdo v okolí, kdo vám řekl zabalte to?
V blízkém okolí ne. Chodí mi ale spousta dopisů. Většina lidí chce, abych sportovala ale jsou i tací, kteří píšou: V nejlepším přestat. Když to vezmu rozumově, myslím, že jsem měla skončit. Lepší než teď nebudu. Olympiádu už nevyhraju. Budu ale lyžovat, protože sport mám ráda. Rozum jsem úplně nezapojovala. převážilo srdce.
Dá se říct, že už se zase těšíte na závody?
Ty mi teď nechybí. Ale nedokázala bych si představit, že bych si měla balit tašky a jet ze Zadova do Prahy a začít chodit do práce. Zatím budu běhat po horách.
Zkoušela jste přemluvit trenéra Frühaufa, aby zůstal?
Ne. Spolupráce byla dlouhá a dosáhla absolutního vrcholu. Už se mu asi nechce jezdit po světě, ale ráda za ním občas zajdu a třeba i něco prokonzultuju, pokud bude ochoten.
Nevyčítal vám vaše rozhodnutí? Vždyť mínil, že by bylo nejlépe skončit?
Cestou ze Skandinávie jsme se bavili o životních hodnotách, že jsou odlišné než ty sportovní. Ale u mě se slučují. Poslední rok dva jsem uměla přípravu udělat tak, že jsem byla s rodinou. Kromě dřiny, na kterou se netěším, žiju spokojený život.
Ale určitě se někdy spolu ohlédnete za tím, co jste zažili...
Někdy si sednem. Ale teď to není vhodné. Je to v nás ještě dost živé. Potřebujeme si zaplout do svých oddělených životů, ale někdy to u piva nebo co já vím kde probereme.
Jak jeho ztrátu budete řešit?
Je mi jasné, že trénovat sama celý rok nemůžu. Mám jména pár lidí, které chci oslovit a kteří by se mnou mohli pracovat. Je to otázka měsíce nebo dvou, kdy to bude definitivní.
Budete hledat i v cizině?
Ne. Jsou možnosti i ze zahraničí, ale kromě toho, že je to finančně náročné, potřebuju hlavně někoho, kdo bude občas na Zadově.
Zima je daleko. Máte jasno o cílech v sezóně, která má vrchol při mistrovství světa v Sapporu?
Musím si to utřídit. Pokud bude dobrá letní příprava, pokusím se objet celý Světový pohár a vyhrát ho. Nechci si ale stavět vzdušné zámky. Nejsem sprinterka. a objíždět celý svěťák jsem dříve nikdy nechtěla. Uvidí se na podzim, podle toho, jaká bude příprava.
Může se stát, že třeba do Sappora ani nepojedete.
To neočekávám. Ale Sapporo je lyžařsky nudné. Bude to bez atmosféry, navíc v místě, kde budou kvůli počasí nevyzpytatelné podmínky. Zlato z mistrovství navíc už mám. Směřovat všechno úsilí k Sapporu se mi nechce. Ráda bych hlavně objela celý Světový pohár, ale na to musí být kvalitní základ z léta.
Budete něco měnit?
Model zůstane i pro příští sezónu. Potřebuju někoho, kdo se mnou bude na tréninku, ale zčásti si ho budu řídit sama. Je to pro mě výzva zkusit to trošku jinak. Bude to oživení. Chci se vrátit k tomu, co jsem dělala v roce po narození Lucky. To jsem si až na poslední měsíc, kdy jsem měla plán od Standy, přípravu řídila sama podle pocitů. Někdy to člověk musí přemáhat, je unavený a nechce se mu, ale už jsem v tomhle natolik zkušená, takže asi vím, co potřebuju.
