Článek
K vašemu jmenování došlo hned po mistrovství republiky, dlouho jste váhal?
Určitě to bylo složité rozhodování, navíc poměrně narychlo, vlastně jsme se dohodli během čtyř dnů. Čas, ve kterém ke změně došlo, není v běžeckém lyžování standardní s ohledem na to, jak probíhá dlouhodobá příprava. Není to snadná pozice, ale nakonec jsem kývl.
Když jste před třemi lety končil kariéru, těšil jste se, že nebudete muset cestovat. Teď jste v kolotoči závodů zpět.
Zatím jsme domluveni do konce zimy, beru to jako výzvu, i když mám šibeničně krátký čas něco s týmem udělat směrem k mistrovství světa. Po sezóně si své účinkování vyhodnotím já i svaz a teprve se uvidí, co bude dál.
Co se dá s reprezentací do mistrovství světa udělat? V sezóně v elitní dvacítce doběhl jen jednou Martin Jakš, z Tour de Ski odstoupil celý tým…
Je třeba dostat závodníky do pohody, protože to, že se nedaří, se odráží na jejich rozpoložení. Není to tak, že by leželi na zádech a netrénovali, naopak mají natrénováno dost, což se neztratí. Vymyslel jsem plán směrem k mistrovství světa, který teď na Mísečkách s jednou skupinou realizujeme, tak doufám, že kluci zvednou hlavy a budou lyžovat, jak odpovídá jejich dispozicím. Rád bych, aby dosáhli nejlepších výsledků zimy v Lahti, což by znamenalo, že se na vrchol povedlo vyladit. Ale dávat si číselné cíle by bylo v dané situaci ošidné.
Proč podle vás výkonnost české reprezentace tolik klesla od dob vaší aktivní kariéry?
Stárne Lukáš Bauer, pomalu i Martin Jakš a mladších kluků nepřichází tolik, třeba jeden za dva roky s potřebnou výkonností. A upustilo se od toho, co nás jako mančaft zdobilo, kdy jsme se na soustředěních chystali společně. Starší kluci dostali možnost volby, trénovali často sami a tým už nebyl tak kompaktní. Je třeba kluky přesvědčit, aby spolu chtěli trénovat.
Takže jste zastáncem centralizovanější přípravy?
V dnešní době je asi nereálné, že kluky vytrhneme z domovů a zavřeme skoro na celý rok na Duklu. Podle mě je cesta naplánovat v rozumném počtu soustředění, aby třeba někteří starší kluci měli prostor pro své tréninky, na které jsou zvyklí, ale jednou za měsíc se setkat na deset dnů a poměřit, aby reprezentační trenér viděl, jestli jdou správným směrem. A aby mohl zasáhnout včas a ne třeba až v listopadu na závodech.
Než jste se stal trenérem u áčka, rok a půl jste působil na svazu jako manažer. Co jste stihl pro zlepšení výsledků českého lyžování udělat?
Povedlo se poskládat fungující realizační tým pro juniory a závodníky do 23 let, kteří jezdí OPA cup a daří se jim prosazovat do desítky a získávat zkušenosti směrem ke Světovému poháru. Spokojený jsem i s tím, že se do termínové listiny povedlo zařadit hodně sprintů, téměř na každý víkend. Ve sprintech plaveme, za zkušeným Dušanem Kožíškem máme Honzu Bartoně a Luďka Schellera, což je všechno. A špatně se mi přesvědčovalo trenéry mládeže, že by se měli víc věnovat rychlosti, když u nás byli dva tři sprinty za zimu, kde případný specialista těžko mohl něco ukázat, a v závodech venku dostal na zadek.
Světový pohár pokračuje o víkendu v korejském Pchjongčchangu. Vyzkouší někdo z českého týmu olympijské tratě?
Bylo by hezké tratě otestovat, ale už před sezónou se plánovalo, že tam nepojedeme, a v současnosti nemáme závodníky v takové pohodě, aby ještě absolvovali náročné cestování. I Norové jedou s týmem, s nímž se nepočítá pro mistrovství světa, ale ti mají tolik závodníků, že to pro ně není problém…
