Článek
„To já občas vyšlu nějaký provokativní příspěvek, abych nenechal reprezentaci úplně klidnou,“ šibalsky mrkne Bauer. „Sice moje tréninkové zatížení šlo dolů a jsem někde na padesáti procentech předchozí přípravy, ale ty časy jsou pořád velmi dobré, až jsem byl překvapený,“ přiznával Bauer, jenž v srpnu oslavil čtyřicáté narozeniny.
Jaká tedy je pravděpodobnost, že by si svůj reprezentační konec rozmyslel? Ostatně, nebylo by to poprvé. „U mě nikdy nevíte, že jo,“ opět se tajuplně usměje. Není tak divu, že doma na Božím Daru odráží dotazy od manželky Kateřiny i dětí Matyáše a Anety, zda do Koreji přece jen nepojede.
„A odpovídám, že nepojedu. Děti vidí ten úsek čtrnácti dnů, kdy jsem pryč. Ale to znamená, že jsem pryč celé léto, podzim i zimu. A já chci být s rodinou,“ vysvětluje, byť si nechává pootevřené všechny varianty. „Nepojedu na 99 procent. Ale když řekne Bauer 99 procent, stejně nemáte jistotu,“ vtipkuje majitel tří olympijských medailí.
Lyžařský svaz ho raději nechal na seznamu potenciálních adeptů účasti na ZOH, který se musí odevzdat před startem zimy. A při Bauerových kvalitách a současné síle české reprezentace v běžeckém lyžování bude rozhodnutí především na něm. „Nechci shazovat ostatní kluky z reprezentace, ale pořád si myslím, že bych asi byl schopen se nominovat,“ tuší.
„Samozřejmě, kdybych na tom byl skvěle, olympiáda je lákává pro každého. Jasnou prioritou je ale tým v dálkových bězích, pak jsem někde já a pak až olympiáda,“ dodává Bauer, který se tak příští rok v únoru v bílé stopě takřka jistě objeví. Buď se bude prát o úspěch na Jizerské padesátce, která se jede 18. února, nebo přece jen v korejském Pchjongčchangu.
