Článek
Rusy se vám povedlo dokonale rozebrat, čím jste je rozhodili?
Perušič: Stejně jako v sobotu proti Italům jsme dobře podávali, což je proti takovému týmu klíč. Jsou oba vysocí a vynikající útočníci. A kdybychom je nezatlačili podáním a nedostali do těžších pozic, tak se budou strašně těžko bránit. Ono to podle skóre nevypadá, ale my perfektně ztrátovali. Zároveň je třeba říct, že Rusové nepředvedli své maximum. A my naopak jo.
Vytáhlý Oleg Stojanovskij má 207 centimetrů, i tomu bylo třeba přizpůsobit taktiku.
Schweiner: Smečovat proti tak vysokému blokaři je trošku sebevražda, to jsme samozřejmě věděli. Snažili jsme se dávat hodně bacha, vyhnout se mu. A zároveň se vyhnout i polaři. Což je mnohokrát hodně těžký úkol, ale dneska se nám to vedlo. I s troškou štěstíčka, že jsme otečovávali lajny zvenku a podobně. Dneska se to sešlo, Rusové se asi trošku hůř vyspali a my se vyspali docela dobře.
David Schweiner a jeho radost z postupu do finále.
Jaký je na to recept?
Perušič: Vzhledem k tomu, že to byl první ranní zápas, který se nám tu povedl, tak těžko říct. Ale recept je hrát až do neděle, kdy už je člověk v zápasové rytmu, tak i ráno se do toho snáz dostane. Anebo mládneme v průběhu turnaje, to je taky možnost. (úsměv)
Ve finále jste tu byli už předloni, takže své druhé místo minimálně obhájíte.
Perušič: Je to úžasný! Dobře si pamatuju, jak jsme tu v roce 2018 prohráli strašlivě dlouhý tie-break s Rusy Semjonovem, Lešukovem. Já poslední míč nahrál přes síť z horší pozice a Semjonov to zablokoval... Odjížděl jsem domů a trápily mě myšlenky, jestli tohle nebyla moje jediná šance urvat nějakou medaili z velkého turnaje. A o tři roky později tady stojíme se dvěma medailemi z ostravského turnaje v kapse a další máme ze zahraničí. Je to úžasný pocit. Je krásné vidět, jakou práci s námi trenér Andrea Tomatis odvedl. A jakou roli hraje domácí prostředí.
Divácká kulisa i specifické prostředí vítkovických železáren.
Perušič: Kulisa je úplně úžasná, náš výkon to posouvá zase o třídu výš. Druhá věc je, že centrkurt je trošku specifický a když tam člověk není zvyklý trénovat a hrát všechny zápasy, může to hrát roli při časování na útoku i na podání. To si myslím, že Rusům nehrálo do karet.
Jakým obědem se naladíte na finále?
Schweiner: Vítězná kombinace se nemění, nějaká rýže a zelenina. Mají i výborné dezerty, ale k nim můžeme jen čichat. (úsměv)
Jak vám sedí hra finálových soupeřů, Nizozemců Brouwera s Meeuwsenem?
Perušič: Hráli jsme s nimi dvakrát. Jednou, když jsme začínali, a to nás strašlivě seřezali.
Schweiner: To jsme možná neuhráli ani set v součtu.
Perušič: A podruhé jsme s nimi prohráli 20:22 v tie-breaku. Jsou podobné typy jako Rusové, výborní útočníci, jsou hodně vysoko a mají skvělý servis. U nich je to vždycky vabank, jak zahrajou. Ale nikoho jsme si z druhého semifinále vyloženě nepřáli. Každý další zápas před touhle úžasnou kulisou je skvělý, a i když to nevyjde, je to pro nás i tak další výborný úspěch.
