Rubriky:

Míčové sporty

Vítečková: Cítím, že ve třiatřiceti mám nejvyšší čas být maminkou

11. března 2015 10:35 - Praha

Čeká miminko, a tak končí s basketbalem o pár měsíců dřív, než plánovala. Eva Vítečková si už s USK Praha nezahraje ani dubnové Final Four Euroligy v domácí hale Královka. „Budu holkám z lavičky fandit. Ničeho nelituju. Vše je tak, jak má být,“ usmívá se budoucí maminka.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Nezaskočilo vás přece jen těhotenství trochu?

Mám velkou radost, že v mém životě nastala příjemná událost, která předčí veškeré basketbalové záměry. Po sezóně jsem stejně plánovala konec kariéry, ani bych už nejela na ME a kouč reprezentace Blažek to věděl. Těhotenství mě jen přimělo udělat tečku o pár týdnů dřív. Když jsem zjistila, že čekám miminko, nebylo co řešit.

Co na to říkaly spoluhráčky v klubu?

I když jsem pár týdnů už měla těhotenství potvrzené, holkám jsem to oznámila až před play off Euroligy. Bála jsem se, co na to v klubu řeknou, když budu chybět v klíčových zápasech sezóny, ale všichni měli pochopení a vzali to dobře. Trenérka Hejková to ode mě věděla dřív, a asi to i vytušila.

Konzultovala jste s lékaři, jak dlouho můžete hrát?

Doktorka byla báječná, nechala všechno na mně. Termín mám na přelomu srpna a září a cítím, že ve třiatřiceti letech mám nejvyšší čas být maminkou. Už jsem nechtěla podstupovat riziko, že by mě někdo bouchl do břicha nebo tak.

Co byste si přála: kluka, nebo holku?

Hlavně, ať je to zdravé. Možná bych si přála víc holčičku, ale kvůli příteli bych zase chtěla kluka, aby pokračoval jeho rod.

Posouváte i termín svatby plánované původně na léto?

Měli jsme ji nachystanou na srpen, vzhledem k okolnostem se ze mne paní Hlaváčková-Vítečková stane trochu dřív. Asi se budu představovat Hlaváčková, ale nechám si obě jména.

Už se ohlížíte za tím, co se vám v basketu povedlo?

Když jsem začínala, tak bych si ani nepomyslela, že budu hrát třikrát na olympiádě, stanu se mistryní Evropy, získám medaili z mistrovství světa a zažiju i spoustu triumfů na klubové scéně. To je něco neuvěřitelného a moc si všech úspěchů cením.

Zůstává nějaký nesplněný sen?

Dlouho mě bude strašit prohra s Francií ve čtvrtfinále olympiády v Londýně. To utkání jsme měly vyhrát a zůstane jednou z mála věcí, která mě v jinak báječné kariéře mrzí. Ale necítím se jako nějaká hvězda. Doufám, že jsem zůstala normální holkou ze Žďáru.

Je to váš definitivní konec s basketbalem?

Nejde úplně zahodit velký kus života, který jsem pod koši prožila, ale teď budu mít hlavu plnou prcka a nepohrnu se hned po porodu na palubovku. Jednou bych se chtěla vrátit, ale už ne k profibasketu.

Martin Kézr, Právo

Zrušit