Článek
Jak daleko dopředu se ve své kariéře díváte?
Mám ještě na dva roky smlouvu v Barceloně, v reprezentaci to s trenéry řešíme. Po prvním zápase kvalifikace, kdy jsem si utrhl meniskus, jsem v klubu slíbil, že do konce kvalifikace za nároďák nenastoupím. Drží si mě zuby nehty, abych byl schopný hrát, protože mé tělo je po deseti letech v bundeslize opotřebované. Rozhodně se blíží čas, kdy budu muset oznámit konec kariéry, i když jsem měl skvělý házenkářský život.
Ale v klubu jste stále platným článkem.
Plním roli hráče s obrovskou zkušeností, možná mám nějaké vůdcovské schopnosti. Když můžu hrát, nastupuju v obraně, a přiložím ruku k dílu. Ale rozhodně to není už ten Filip Jícha, jakého jsme viděli naposledy někdy před třemi lety.
A reprezentace? Byl by šampionát v Chorvatsku dobrá rozlučka?
To je pro mě moc daleko, odehrál jsem jeden zápas na Islandu, kluci postoupili beze mě a myslím, že by ani nebylo fér zabírat místo někomu, kdo si postup vybojoval. Z toho pohledu to pro mě teď absolutně nepřipadá v úvahu, ani jsem o tom nemluvil s rodinou a trenéry.
Co když vás právě trenéři Filip s Kubešem budou v týmu chtít?
Nominovali by mě na základě nějaké výkonnosti a zdravotní stránky. Oboje musí být na nějaké standardní úrovni, abych mohl přemýšlet, že bych šampionát takového formátu vůbec zvládl.
