Článek
„Už o sobě snad mohu říct, že jsem beachvolejbalistka," směje se sedmadvacetiletá rodačka z Liberce. Na palubovce zažívala největší úspěchy v dresu pražského Olympu, s nímž byla třikrát vicemistryní republiky, následně pak v Německu, kde v Postupimi a následně v Münsteru hrála bundesligu. Nabídka Kristýny Hoidarové Kolocové k přestupu do plážového volejbalu na jaře 2016 jí však změnila život.
„Šlo o hodně velký skok," vrací se Kvapilová pár měsíců zpět, kdy palubovku a umělé osvětlení hal vyměnila za zápasy pod sluncem na písku. „Příjemným bonusem té změny je, že jsem opálená," směje se a vysvětluje, jaké záludnosti na cestě mezi světovou špičku v plážovém volejbale musela překonat.
„Tehdy jsem dokončila sezónu v Německu, absolvovala s Kristýnou krátké soustředění a vyrazila na první turnaj. Byla jsem hozená do vody. První sezónu jsme se poznávaly, odehrály ji jakž takž. Nicméně i tak jsme ji zakončily titulem na mistrovství republiky," připomíná Kvapilová, že už si připsala i velký úspěch.
Během zimní pauzy pak po boku se zkušenou parťačkou udělala obří skok vpřed. „Pokrok byl velký. Trochu mě samotnou překvapilo, jak jsem se zlepšila," připouští Kvapilová.
„V hale jsem hrála jako univerzálka, takže jsem vlastně nepřijímala, sem tam nahrála. Rovněž blok má jiné načasování. Musela jsem změnit hodně věcí," krčí rameny. Po rychlém zlepšení si užívá výsledků i tlaku, který na hráčky je. „Nikdo mě nemůže vystřídat, trenér nesmí radit, hra stojí jen na mně a Kristýně. Je to o individuálním výkonu, což se mi hodně líbí."
Na přelomu července a srpna si užila premiérově atmosféru mistrovství světa. „Když jsme hrály s Rakušankami na centrálním kurtu, kde bylo téměř deset tisíc lidí, šlo o krásný zážitek," vzpomíná.
Dělená devátá příčka ze šampionátu jí dodala další porci sebevědomí. A před evropským šampionátem doufá v další úspěch. „Já nikdy nepochybovala, že přestup z šestkového volejbalu je správný krok. Ani na okamžik jsem nelitovala."
