Článek
Na medaili z mistrovství světa čekal český florbal dlouhé roky, splnil se vám teď sen?
Určitě, proto jsme se jely. Jsem ráda, že jsme se ve druhé třetině probudily, tak jsme měly hrát celý turnaj a možná by to bylo ještě lepší. Musíme se z toho ponaučit a příště jít do turnaje od začátku naplno s tím českým srdcem.
To dneska v úvodu chybělo?
Spíš si myslím, že tam byla i nervozita. Moc jsme si nevěřily, až když jsme daly gól, bylo znát, že si víc věříme, tlačily jsme se do branky a celkově to bylo lepší.
K tomu fantastická Jana Christianová v brance…
Určitě, zase nás podržela. Hraje se úplně jinak, když víte, jak skvělou gólmanku máte za sebou.
Vy jste měla gólové šance už před vaší trefou, ulevilo se vám o to víc, když jste míček do branky protlačila?
Trochu se na sebe zlobím, mělo to tam padnout už předtím, naštěstí to teď tolik mrzet nemusí.
Při té druhé šanci se zdálo, že jste byla faulována.
Myslím, že byla. V poslední fázi před střelou přišla sekera, určitě se pískat dala.
Česká florbalista Dominika Šteglováfoto: ČFbU
Kdy jste začala věřit, že už vedení nepustíte? Švýcarky na konci zle dotíraly…
To jsem si během zápasu neříkala nikdy, protože pak bychom ten gól určitě dostaly. Bylo ještě nějakých osm minut do konce, naštěstí jsme nepolevily a tlačily se pořád dopředu.
Jak moc ten zápas bolel? U levého oka máte monokl, jednou vás přehodily přes mantinel…
Dostala jsem dneska do obličeje balónkem, hokejkou i hlavou… Bolelo to, ale až tu památku na sobě uvidím, tak si aspoň ten zápas připomenu a vůbec mi to vadit nebude. (úsměv)
Jak tenhle úspěch může pomoct českému ženskému florbalu? Získáte si větší respekt?
Bylo by fajn, kdyby nás teď víc brala i ta top trojka. I když zrovna dneska nás možná trochu podcenily, když nám daly dva góly, tak třeba v tom byla i naše výhoda.
Za dva roky se koná šampionát v Česku, jakou perspektivu má tento tým? Mohl by kromě loučící se kapitánky Kotíkové zůstat pohromadě?
Mája bohužel pověsí boty na hřebík, ale jinak snad jo. Myslím, že jsme schopné se za dva roky připravit ještě líp. Víc na sobě makat a zlepšovat se, abychom tu elitu nejen dohnaly, ale třeba i předehnaly.
Může tento úspěch pomoct i vám k zahraničnímu angažmá?
To nevím, pro mě je prioritou škola. Jedině kdybych se nedostala na magistra, tak bych to možná vzala, spíš kvůli penězům. Ale přece jen je pro mě důležitější osobní život.
Oslavy budou pokračovat i cestou do Prahy?
Uvidíme, jestli na nás nepadne únava, já doufám, že ne. Už v šatně jsme se vyřádily, tak věřím, že to bude pokračovat.
