Praha je moje nejoblíbenější evropské město. Panteři spoléhají na hvězdného Američana

Letos nastupuji na pozici running backa poprvé od střední školy. Naposledy jsem ho tedy hrál, když mi bylo osmnáct. Na univerzitě jsem působil v obraně, na pozici linebackera, což je úplně jiné. Jdu do toho ale se stejným nasazením.

Děti v USA s fotbalem především začínají mnohem dříve. Tady v Evropě většinou přecházejí později z jiných sportů. Od raného věku se posiluje s činkami. V týmech bývá mnohem více trenérů, kteří se mohou věnovat jednotlivým pozicím. To jsou důvody, proč je v Americe fotbal rozvinutější.

Veliký rozdíl je i v podmínkách pro hráče. Hřiště bývají z umělé trávy speciálně pro americký fotbal. Na univerzitách je obrovské množství trenérů a lidí, kteří se starají o jídelníček a různé potřeby hráčů. V každém univerzitním týmu je asi 100 hráčů a k zápasu jich může nastoupit 67.

Co se týče počtu diváků, když jsme hráli AFL v Innsbrucku, přišlo jich okolo 4000. Na naše zápasy v Americe bývala návštěvnost asi 30 000 lidí. V Americe, na rozdíl od Evropy, znají fotbal všichni.

Existují tři sportovní divize - I, II a III. V první je na prvním místě fotbal, ale to neznamená, že hráči mohou vypouštět školu. Ať se děje cokoliv, musíte mít přijatelné známky a díky tomu můžete hrát. Ve druhé divizi je to vyváženější a na třetidivizní škole jste hlavně kvůli výuce, ale máte možnost si zahrát i po střední. Když hrajete fotbal na nejlepších univerzitách, musíte podávat na hřišti dobré výkony, jinak na škole dlouho nevydržíte.

Mám dost spoluhráčů ze střední i z vysoké, kteří teď hrají v NFL. Úroveň není o tolik vyšší než na univerzitě, liší se prostředky a zázemím. To z nich dělá lepší hráče. Mají vlastní trenéry, fyzioterapeuty, kuchaře a tak dále. Šance, že se dostanete z univerzity do NFL, je velmi malá. Už hráčů, kteří pokračují se sportem ze střední na vysokou, je velmi málo. V první divizi FBS je asi 120 škol, tedy asi 15 000 hráčů. Z nich je každý rok jen 250 pozvaných na combine (srovnávací výkonnostní testy) a v draftu je pouze 7 kol po 32 výběrech, takže šance dostat se do NFL je skoro nulová. Ostatní většinou končí, ale mají vystudovanou univerzitu. Ti, co chtějí dál hrát, jdou do Evropy jako já. Není jich ale mnoho.

Jsem fanouškem Los Angeles Chargers, dříve San Diego Chargers. Mými oblíbenými hráči bývali middle linebacker Junior Seau nebo running back LaDanian Tomlinson, oba nastupovali právě za Chargers.

V roce 2017 jsem hrál v Intercontinental Bowlu v Mexico City proti výběru Evropy. Tam jsem potkal hlavního trenéra italského týmu Lazio Ducks, za které jsem hrál minulou sezonu. Další rok jsem byl v Mexiku znovu a seznámil se tam s Mattem Viñalem a dalšími dnešními spoluhráči z Black Panthers. Od nich jsem se dozvěděl o Praze a teď jsem v Evropě druhým rokem.

Praha je moje nejoblíbenější evropské město. Když zrovna nejsme s ostatními importy na tréninku nebo v posilovně, procházím se po náplavce, různě po Praze a užívám si to. Tým se o nás stará, máme skvělý byt v Karlíně a nějaké menší peníze.

Mé plány jsou vyhrát titul v AFL. Pak se vrátit domů do Kalifornie, kde budu působit jako trenér středoškolského fotbalu. A další rok se snad vrátit do Prahy.

Poslední možnost vidět letos hvězdného running backa v akci na vlastní oči bude v neděli 7. července od 16:00 na stadionu SK Prosek, kde se Panteři střetnou ve čtvrtfinále AFL s Mödling Rangers. V případě vítězství na ně čeká v semifinále ve Vídni jeden z favoritů soutěže Vienna Vikings.