Článek
Extrémně dlouhou sezonu jste zakončil až na přelomu listopadu a prosince úspěšnou nominací na hry v Tokiu. Stačil jste si vybrat pauzu, nebo jste rovnou přepnul do olympijské přípravy?
Dal jsem si dva týdny volna a přes Vánoce budu mít pauzu dva dny. Kdyby byl standardní rok, měl bych třítýdenní volno přes celé svátky. Vlastně je to jediné období v roce, kdy vydržím tak dlouho nelézt.
Jaké budou vaše Vánoce?
Letos to bude asi trošičku složitější. Uděláme si Vánoce s přítelkyní u nás, ale zároveň navštívíme jak moje, tak její rodiče. Bude to trošičku cestovní den.
Adam Ondra s přítelkyní Ivou Vejmolovou během vyhlášení ankety Sportovec roku 2019.
Jaké jsou svátky u lezců? Necinkají na stromku karabiny?
(smích) Myslím, že držíme typické české Vánoce. Odpoledne se jdeme někam projít, občas třeba i do nějaké lezecké destinace, ale nelezeme. S rodiči jsme dřív chodívali třeba na Stránskou skálu. A na stromku máme klasické ozdoby. Přece jen je pro mě lezení práce a brát si práci domů není úplně dobré. I když se samozřejmě rodinná konverzace okolo lezení točí, tomu se nedá úplně vyhnout.
Olympijskou nominaci jste si zajistil na druhý pokus. Byla to velká úleva?
Celá letošní sezona byla velmi úspěšná, z mé oblíbené disciplíny - lezení na obtížnost - jsem vyšel za celý rok neporažen, což se mi nikdy předtím nestalo. I bouldering byl veskrze úspěšný, obsadil jsem celkově 2. místo ve Světovém poháru. Nevyužití první nominace na olympiádu byla ale červená kaňka. Napodruhé se to naštěstí podařilo, což byla velká úleva. Ale abych pravdu řekl, radost jsem z toho neměl, byla to spíš ta úleva. Řekl jsem si „Je to za mnou a teď se konečně mohu zase soustředit na přípravu." Pauza byla krátká, teď jsem znovu v tréninku.
Někteří sportovci si kvůli omezení tlaku zakazují používání termínu olympijská sezona. Jak to máte vy?
Asi se tomu neumím vyhnout. Nejde neříkat, že olympijská sezona nebude, protože se najednou připravuju úplně jinak. Teď se vyloženě měsíc soustředím pouze na lezení na rychlost. Je to moje nejslabší disciplína a musím v ní do olympiády co nejvíc dohnat. Bez olympiády bych to opravdu nedělal.
V čem je trénink rychlosti specifický?
Je to samozřejmě dril samotného lezení, ale je to daleko silovější disciplína než bouldering a lezení na obtížnost. Takže je nezbytná posilovna, což je místo, které jsem ve svém předchozím tréninku vůbec nepoužíval. Je to hodně podobné atletickému tréninku, protože na rozdíl od ostatních dvou disciplín jsou tam velmi důležité nohy. Standardní vidění lezce na obtížnost je, že nohy musí být co netenčí a nejmenší, aby co nejmíň vážily, ale na rychlost je třeba, aby v nich byla síla a explozivita. V posilovně je pak nejdůležitější shyb se závažím.
Vás rychlostní mentor, stříbrný světový medailista Libor Hroza byl proslulý shybováním s výraznou zátěží. Blížíte se mu?
Liborův rekord je zátěž 120 kilo při váze 80 kg, takže udělal shyb s 200 kily. Já jsem na tom rozhodně hůř. Vážím 71 kilo a ushybnu třeba 56.
Obětujete olympiádě i lezení na skalách?
Dal jsem si předsevzetí, že do olympiády budu na skalách tak den dva v měsíci, což je důležité pro zachování mého psychického zdraví. Ale samozřejmě čím víc toho stihnu na umělé stěně nalézt, tím lépe. Současný lezecký závodní styl se dost liší od lezení na skalách, tak se lezení venku nedá brát jako trénink. Možná pro ležení na obtížnost, ale na bouldering a rychlost to fungovat nemůže. Po olympiádě se ale rozhodně odměním, to mě pak na umělé stěně dlouho nikdo neuvidí. (smích)
