Rubriky:

Ostatní

Adrenalin s cepíny. České ledolezkyni pomohla v tréninku pražská rarita

11. února 2020 16:49 - Praha

Nad průběhem letošní zimy nebědují jen lyžaři. O nepřízni počasí ví své i jediná česká reprezentantka v ledolezení Aneta Loužecká, jejíž disciplína je primárně spojená s teplotami pod bodem mrazu. Podobně jako na sjezdovkách už ale technologie mohou pomoci i lezcům a devatenáctiletá závodnice tak může své cepíny a mačky zaseknout ve výšce pouhých 257 metrů nad mořem do unikátní ledové stěny na Černém Mostě.

 

archiv A. Loužecké

Uměle vyrobená ledová plocha na bruslení je standard, ale ledová stěna. To zní trochu jako sci-fi...

Je to ale super. Překvapilo mě, že je stěna vysoká a led parádně natečený. Úplná paráda. Navíc si zde může zalézt i široká veřejnost.

Bez ohledu na vývoj letošní zimy, jaké jsou v Česku podmínky pro vaši disciplínu?

Špatné, protože normálně v Česku přírodní led bohužel téměř není, namrzne to vždy jen na pár dní. Lezení na obtížnost se navíc odehrává na stěnách se speciálními dřevěnými prvky, do kterých člověk zakopává mačky a do chytů vkládá cepíny. A ani takovou stěnu tady nemáme. Jedině co mám na trénink, je moje malá stěna na půdě. To je ale taková nouzovka a člověk musí za tréninkem cestovat. To, že vznikla v Praze ledová stěna, je úplná rarita.

Ledová stěna na Černém Mostě

CČM

Ledolezení je v tomto ohledu ze všech lezeckých disciplín nejsložitější. Jak jste se k němu vlastně dostala?

Lákalo mě to, je tam adrenalin, práce s cepíny vypadá hodně napínavě. A líbilo se mi koukat na naši skvělou lezkyni Lucku Hrozovou na závodech. Když to člověk umí, tak pohyb na ledové stěně vypadá hrozně ladně. Chtěla jsem si to zkusit.

Ledolezení se může odehrávat v čarovných scenériích.

archiv A. Loužecké

Lucie kvůli zdravotním problémům závodní kariéru již ukončila a stala se vaší trenérkou. Jak spolupráce vznikla?

Všechno to byla hrozná náhoda. Když mi bylo patnáct, tak v Kralupech nad Vltavou otevřeli horolezecký oddíl. Byla jsem si tam asi dvakrát zalézt a oni mě rovnou poslali na závody do Slaného. Protože jsem ale neměla žádné vybavení, tak jsem si ho jela koupit na stěnu do Holešovic. Ten den obsluhoval Lucčin táta Libor a poměrně ho zaujalo, že si den před závody jdu teprve koupit lezečky. Pak jsem ho odzbrojila otázkou, jestli neví, co to je bouldering, že v tom mám zítra závodit, a nevím, co to je. Na to on mi nabídl trénování a Lucka se později přidala.

Bezprostředně poté jste se začala soustředit na ledolezení?

Ze začátku mi to Hrozovi nechtěli dovolit a vlastně mě k cepínům pustili, až když mi bylo osmnáct. Mělo to být jenom na zkoušku, když jsem je s tím pořád tak otravovala. Zalíbilo se mi to ale natolik, že už jsem u toho zůstala.

Aneta Loužecká při výjezdu na Aljašce.

archiv A. Loužecké

Vaše disciplína je v rámci sportovního lezení malá, jste jediná reprezentantka. Jak je těžké závodní činnost ufinancovat?

Je to složité, protože konkrétně do ledolezení nejdou žádné peníze. Svaz zaplatí licenci a pojištění, jinak si závodník musí hradit všechno sám. A závody jsou v Číně, Koreji... Stojí to hodně a bez sponzorů by to nešlo. Naštěstí se mi podařilo letošní sezonu zajistit. A samozřejmě skloubit školu, tréninky - ani to není úplně jednoduché.

Atleti tradičně odjíždějí za tréninkem v teple do Afriky, vy jste před letošní sezonou vyjela téměř na čtvrt roku trénovat do ruského Kirova. Jak tohle dobrodružství vzniklo?

Jak jsem říkala, u nás jsou podmínky k tréninku špatné a za lepšími je potřeba jezdit ven. Analyzovala jsem, kde jsou úplně nejlepší tréninky, a vyšel mi z toho jednoznačně Kirov, protože ruský tým vyhrává všechno, co se dá. A zároveň byli natolik vstřícní, že mi dovolili, abych přijela trénovat s jejich týmem.

Jaká to byla zkušenost?

Samozřejmě jsem se na začátku hrozně bála. Domluvím se anglicky, v ruském týmu ale mluvila anglicky jedna, dvě holky. Byla jsem vystresovaná, ale bylo to úplně v pohodě. Samozřejmě, že je to tam trošku jiné než u nás a jsou věci, na které si člověk musí zvyknout. Ale nakonec se mi tam hrozně líbilo, tréninky byly neskutečné.

Cítíte, že vás to posunulo

Určitě. Nedávno jsem se vrátila ze závodů ve Švýcarsku, kde jsem dřív lezla závod na rychlost kolem 40 vteřin, a letos jsem cestu vylezla za šestnáct. To je myslím posun. (smích)

Ledová stěna na Černém Mostě
Do 16. února si může i široká veřejnost vyzkoušet ledolezení na uměle vytvořené stěně u západního vstupu do CČM. Každý den do 21 hod. pod vedením instruktorů.

Lezení se letos v létě poprvé představí na olympijských hrách. Nemrzí vás, že ledolezení zůstalo stranou a o medaile budou bojovat rychlostníci, boulderisté a lezci na obtížnost?

O budoucnosti ledolezení na olympiádě se mluví a mělo být i jako ukázkový sport na hrách mládeže. Nakonec se to ale nezrealizovalo, protože se organizátoři nedohodli s ohledem na bezpečnost na věkových kategoriích. Pro mě je největším snem napodobit Lucku. Kdybych v těch podmínkách, které u nás máme, dokázala vyhrávat jako ona a přelézt nejtěžší cesty, to bych byla hrozně šťastná.

Lezec Ondra skončil druhý ve finále olympijské kvalifikace

pn, Sport.cz

Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní