Šachista Navara si zahrál s legendami a tvrdí: I Čech se může stát mistrem světa

Znechucený jsem nebyl proto, že jsem turnaj nevyhrál, ale kvůli tomu, že jsem bez vlastního zavinění ztratil bod a musel se s tím vyrovnávat v průběhu soutěže. Selhání internetu mě těsně před začátkem odhlásilo z turnaje, než jsem se znovu dostal do hry, byla moje první partie kontumována. V bleskových turnajích jinak prohrávám poměrně často a prakticky vždy si za to mohu sám. Druhé místo za daných okolností vnímám jako vítězství nad sebou samým, případně nad nepřízní osudu. Ve vzájemné partii jsem vítěze turnaje Alexeje Kislinského porazil. Za daných okolností však vyhrál turnaj zaslouženě.

Naživo hrané turnaje se dnes prakticky nekonají, jelikož by to nebylo bezpečné. Věřím, že během pár měsíců se situace změní, ale tradičních turnajů asi ještě dlouho nebude tolik jako před nástupem pandemie.

Určitě to je lepší než nic. V současnosti se koná poměrně dost zajímavých internetových turnajů, ale osobně preferuji tradiční soutěže.

Jako exhibiční utkání ano, jinak těžko. Viděl jsem na toto téma vtipné video, na němž hráči v rouškách přibíhají k šachovnici, před braním soupeřovy figury vše dezinfikují a následně odbíhají, aby mohl hrát soupeř.

Učíme se z partií těch nejlepších, studujeme novinky v oblasti zahájení, trénujeme řešení příkladů, doplňujeme si znalosti koncovek a analyzujeme vlastní partie, abychom věděli, kde jsou naše slabé stránky. Následně můžeme účinněji pracovat na jejich odstraňování.

Většina špičkových šachistů a šachistek dbá na svou kondici, protože některé partie trvají i přes pět hodin, přičemž únava v závěru může vést k chybám. Rád chodím nebo běhám po lese, ale nijak systematicky nesportuji.

Nemám žádný konkrétní vzor. Snažím se učit se od těch nejlepších to, v čem vynikají. Ale to se samozřejmě snáze říká, než dělá. Dobrý trenér může výrazně napomoci rozvoji mladého šachisty, případně mladé šachistky. U špičkových hráčů se častěji mluví o sekundantech a posouvá se i náplň práce. Sekundant může velmistrovi výrazně pomoci s přípravou na partie a ušetřit mu tím čas i síly.

Vydařených turnajů jsem odehrál dost, ale jejich názvy by asi většině lidí mnoho neřekly. Jsem devítinásobným mistrem České republiky v klasickém šachu. To jsou takové ty několikahodinové partie, přebor se koná jednou ročně.

Hrál jsem s mnoha legendami: s velmistry Kasparovem, Karpovem, Korčným i s téměř celou současnou špičkou. Když jsem soustředěný a mám dost času, bývám klidný. Jindy se mi mohou třást ruce, případně i figury, které v nich držím.

Může. Aby se někdo stal mistrem světa, potřebuje talent, pracovitost, lásku k šachu i velkou podporu ve svém okolí. Finanční i časovou. To vše ve velké míře, konkurence je silná.

K šachům jsem se dostal v šesti letech. Nudil jsem se, tak mi babička půjčila šachovou knížku. Odtamtud jsem se naučil pravidla, a protože jsem velmi chtěl hrát, rodiče mne přihlásili do klubu. První oficiální turnaj jsem hrál den po svých sedmých narozeninách. Bodů jsem měl málo, ale vyhrál jsem snad dvě partie.

Šachové literatury jsem přečetl velmi mnoho, obzvláště pokud smím počítat i časopisy. Pravda, během vysokoškolského studia jsem poněkud polevil, ale teď opět pravidelně čtu v angličtině, ruštině, němčině a češtině.

Rozhodně ano. Úmyslné vyrušování soupeřů je nekorektní, ale existují i zcela korektní způsoby, jak je vyvést z míry. Zvolit variantu, která jim nevyhovuje, nalákat do koncovky soupeře, který v této oblasti má mezery, využít toho, že soupeř je nenapravitelný optimista nebo že se mne naopak bojí. Příprava na konkrétního soupeře je velmi důležitá.

Různé situace si žádají různé druhy myšlení. V šachu i v životě. Před rokem jsem měl kalendář naplánovaný na více než půl roku dopředu, zatímco nyní chvílemi netuším, co přinese následující týden. Jsou místa, kde se potřebujete dívat do dálky, a místa, kde potřebujete dobře prozkoumat své nejbližší okolí. A s propočtem v šachové partii je to velmi podobné. Někdy se stane, že hráč spočítá variantu na dvanáct tahů dopředu, a přitom přehlédne už soupeřův následující tah.

Štěstí v bleskovém šachu vidím spíše v tom, jak rychlý postřeh hráč má v době konání turnaje. V šachu nejde zdaleka jen o paměť a propočet, důležitou roli hraje i intuice. Současný mistr světa Magnus Carlsen prý kdesi řekl, že tah, který ho napadne jako první, obvykle bývá nejlepší. Samozřejmě není všechno tak jednoduché, ale dobře vím, co tím mistr světa myslel.

V šachu lze vymyslet mnoho nového, přestože prostoru pro tvorbu postupně mírně ubývá. Lze vymyslet něco nového v hudbě nebo v literatuře, když slova a noty jsou stále stejné... Pravda, v zahájení prostoru pro vlastní tvorbu výrazně ubylo, ale partie obvykle nekončí zahájením.

Zpravidla držím v hlavě jen jednu partii. Tu, kterou právě mám před sebou. Když k ní přijdu, vybavím si, o čem jsem uvažoval při předchozím kolečku. Pak pro mne partie do příštího návratu přestane existovat, protože mne čekají jiné.

V šachu existují takzvané superturnaje, v nichž obvykle hraje okolo deseti hráčů absolutní světové špičky. Každý se během soutěže utká s každým.

Obvykle odehraji za rok zhruba 100 klasických partií, těch několikahodinových. Jinak ještě obvykle odehraji několik turnajů rychlejšími tempy.

Je to těžké. Většina sousedů na žebříčku je mladší a popularita šachu celosvětově stoupá. Nejlépe to je vidět na příkladu Indie. Rating je jen číslo, ale je tu určitá paralela s pobytem v horách. Čím jste výše, tím obtížnější je se tam udržet. A úplně nahoru se dostane jen málokdo.

Určitě ano! U nás se několik lidí živí jenom hraním šachu a řada dalších to kombinuje s trenérskou činností. V současné době je tato otázka aktuálnější než dříve, i profesionální šach může být pandemií zasažen.

O šachu se mi někdy zdá, ale nevadí mi to. Kdybych si vedl tréninkový deník, mohl bych si vykázat přesčas (usmívá se). Odpočinek není mou silnou stránkou, ale rád se projdu v přírodě nebo si něco přečtu.

Vystudoval jsem logiku na Filozofické fakultě. Oboru se od té doby nevěnuji, ale studium mi mnoho dalo a vynaloženého času rozhodně nelituji.