Článek
Running back týmu Ostrava Steelers se proměnil v nezastavitelnou mašinu. K americkému fotbalu se dostal v roce 2013 zásluhou přítele své mámy. "Je stále aktivním hráčem Steelers. Dost často mi razí cestu k touchdownům," směje se Dvorský, který se v mládí zkoušel prosadit v thajskému boxu, na základní škole se věnoval atletice či florbalu, ale nic z toho mu nepřirostlo k srdci. „U ničeho jsem nevydržel dlouho. Až teprve v patnácti jsem objevil krásu amerického fotbalu a už jsem u něj zůstal," dodává dvaadvacetiletý hráč.
Tým Steelers skončil v posledních třech ročnících vždy těsně pod vrcholem. Letos chtěl proto původně zkusit štěstí jinde, ale jeho angažmá v cizině nevyšlo. „Rakouská liga se bohužel kvůli pandemii zrušila a já už se smiřoval s tím, že si letos nejspíš nezahraju. Sponzor mě ale nabádal, ať to zkusím ještě v české lize. První nepovedený zápas Steelers proti Mammoths jsem sledoval jen z tribuny. Chtěl jsem ale klukům pomoct a tak jsem se sešel s vedením Ostravy a Znojma a do dalšího utkání jsem již nastoupil," vzpomíná na comeback.
Rekordní zápis se mu povedl při čtvrtém startu, v odvetě proti Mammoths. „Tušil jsem, že by ten zápas mohl být příležitostí k překonání rekordu Honzy Dunovského, který letos posunul laťku na pět touchdownů. Měli jsme zraněného quarterbacka, takže nám nezbývalo nic jiného, než je uběhat. Po třetím touchdownu jsem věděl, že rekord překonám a tak se i stalo," konstatuje spokojeně.
Žádná velká oslava se však nekonala. „Patřičně jsem poděkoval všem spoluhráčům, že se díky nim o mně zase bude psát. Pak už jsem jen sbíral gratulace na sociálních sítích a večer mi přítelkyně udělala za odměnu masáž," prozradil Dvorský.
Kromě rychlosti umí potrápit soupeře i psychicky. Rád totiž ukazuje svaly a trochu provokuje. „Spousta lidí si myslí, že jsem jen namyšlený, že mi to stouplo do hlavy. Já jsem ale pouze sebevědomý a jdu si pevně za tím, co chci. To k tomu sportu patří, rád prostě o sobě dávám všem vědět. Prezentuju se tvrdou hrou a mrštností. Občas mi ujedou nervy, ale to k tomu patří taky," směje se.
Příští rok už ale bude chtít hrát za Znojmo. „Knights jsem slíbil, že jim pomůžu vyhrát ligu. Neskutečně si vážím všeho co pro mě doposud udělali a dělají. Moje priority se ale brzy změní, už to nebude všechno jen o fotbale. S přítelkyní čekáme miminko, takže se budu především věnovat rodině, abych byl skvělým otcem pro svou malou holčičku," dodává student oboru Management lidských zdrojů na VOŠ AHOL, který si přivydělává čištěním aut a trénováním ve fitku.
