Hlavní obsah

Byla jsem nervózní, ale tohle je sen, přiznala Erbanová po triumfu na pětistovce

Karel Felt (Collalbo)Právo

Obhájit je vždycky těžší, než poprvé vyhrát. „Byla jsem na startu hrozně nervózní. Dokonce jsem se mlela tak, že jsem se bála, aby mě vůbec pustili,“ přiznala osmnáctiletá Karolína Erbanová po úvodním závodě na 500 m, který v sobotu v poledne otevřel mistrovství Evropy v rychlobruslařském víceboji v italském Collalbu. „Když jsem projela cílem a viděla na tabuli jedničku. Myslela jsem si, že to je moje startovní číslo. Naštěstí nebylo,“ smála se po květinovém ceremoniálu. Mezinárodní bruslařská federace ISU už dává místo malých medailí za jednotlivé disciplíny jen květiny.

Foto: Karel Felt, Právo

Rychlobruslařka Karolína Erbanová v objetí trenéra Petra Nováka po vítězství v závodu na 500 metrů na ME ve víceboji v italském Collalbu.

Článek

Obhájila jste prvenství na 500 metrů a ještě v juniorském rekordy této dráhy. Čekala jste něco takového?

Vůbec ne! To je fantazie! Obhájit je vždycky těžší, než vyhrát poprvé. Byla jsem na startu hrozně nervózní. Dokonce jsem se mlela tak, že jsem se bála, aby mě vůbec pustili a neodpískali mě. Pustili mě napoprvé, takže to bylo dobré. Tohle je sen!

Trenér Novák říkal, že vás připraví na obhajobu. Jak to vypadalo?

Hodně jsme o tom mluvili. Musela jsem se připravit na nervozitu, abych ji zvládla. To se povedlo.

Prý vám také obalil izolepou rychlobruslařské boty, aby vám lépe držel kotník a neupadla jste...

Udělal to perfektně. Drželo to a já cítila větší stabilitu.

Co vám prolétlo hlavou, když jste proletěla cílem?

Když jsem projela cílem a viděla na tabuli jedničku. Myslela jsem si, že to je moje startovní číslo. Naštěstí nebylo... Bylo to pořadí. Cítila jsem obrovské štěstí. S časem jsem byla náramně spokojená. Na otevřené dráze to je můj nejlepší čas.

Soupeřky na vás čekaly před vyhlášením. To se vám pro květiny nechtělo?

Ale ano. Jen jsem si chtěla svléknout gumovou kombinézu a řekli jsme si pár slov s Martinou Sáblíkovou, ta je z pátého místa také šťastná.

Ostatním jste doslova ulétla, teď to začne být zajímavé i z celkového pohledu. Cítíte se na pět kilometrů?

No... Bude to zajímavé. Vůbec nevím, na jaké místo mohu myslet. Teď ze mne spadla nervozita, protože jsem zajela to, co jsem si moc přála. Dál uvidíme. Počasí tu hraje hrozně velkou roli. Je nad nulou. Led je brzy šedivý a pomalý. Ale kdyby vyšlo i to dvanáctičlenné finále, tak bych si na pětku troufla. Byla by to moje druhá v životě.

Cítíte se oproti loňsku otrkanější? Soupeřky už s vámi musejí počítat.

Pořád se tu cítím jako nejmladší. Nervózní jsou ale i mnohem zkušenější a starší závodnice. Když se připravujete dlouho na jeden závod, a pak přijde. Dostaví se nervozita u každého.

Je pro vás obtížnější bruslit pod otevřeným nebem?

Hlavně je to o počasí a zimě. Když je velký mráz, bruslíme v kratších intervalech. Jdeme se ohřát a pak znovu na dráhu. Ale podmínky jsou stejné pro všechny. Musíme si na zimu zvyknout. Pod kombinézu se toho moc navléct nedá. Důležité je držet se hodně v teple., aby svaly nevychladly, pak jsou náchylnější ke zranění. V krytých halách je to příjemnější, ale v Collalbu trénujeme i fyzičku, je to dvanáct set metrů nad mořem, takže spojujeme víc forem tréninku. Je to léty odzkoušené.

Připravují se na otevřený ovál jinak brusle?

Jen se častěji brousí, protože led má trochu jiné vlastnosti a může být špinavější. Rychleji se ztupí.

Martina Sáblíková říká, že Collalbo je její druhý domov. Cítíte to stejně?

Všude jezdíme spolu, bydlíme spolu, takže ano. Ročně tu jsme možná i třetinu roku.

Vyžíváte se na kole v serpentýnách jako Martina?

Docela ano, ale nejezdím tak rychle.

Jaká máte nejoblíbenější místa v Collalbu?

Určitě dráha, kde jsme nejčastěji. Potom pizzerie Kaizerau a výlet na Schwarz Spitze. Ale ze všeho nejvíc po tréninku postel.

Hrávala jste hokej, umíte ještě bruslit na kanadách?

Tak to se obávám, že už bych s tím měla problémy. Po roce jsem to zkusila ve škole na tělocviku. Byla by to hrůza, kanady se houpou. Mají kolíbku. Chvilku by trvalo, než bych si zvykla. Hrát hokej na rychlobruslařských klapačkách bych si ale netroufla. Jednou bych zabrzdila a hrana by byla pryč.

Reklama