Článek
Zvedla vám volná jízda náladu? Posunul jste se o čtyři místa dopředu…
S volnou jsem spokojený do jisté míry. Pořád tam jsou nedostatky způsobené tím zraněním. U dvou piruet jsem měl nižší obtížnost, chybí mi flexibilita, dlouho jsem vůbec neskákal. Spadl jsem u trojitého axelu, druhý byl jen dvojitý, ale s ostatním jsem spokojený. Uvědomil jsem si, jak moc velké to manko bylo, dva a půl týdne pořádného tréninku je málo. To se ukázalo v krátkém programu, nepovedla se mi první pirueta, pak už jsem se rozsypal.
Záda o sobě během jízd dávala vědět?
Jediný moment, kdy jsem o nich věděl, byl pád při krocích v krátkém programu. Neměl jsem v nich sílu, abych se narovnal, tak jsem nechal tělo upadnout. Jinak záda ten závod přežila, snad vydrží i dál. Po krátkém programu mi sice nebylo dobře, ale spíš tím, co se stalo na ledě, teď je to daleko lepší. Měl jsem na volnou spoustu dobrých ohlasů, teď musím zpátky do tréninku.
Právě na reakce rozhodčích na vaše nové jízdy jste byl zvědavý. Přijali je tak, jak jste si přál?
Úplně ne, byla tam kritika ke krátkému programu, ale to beru s rezervou, protože jsem ho nepředvedl tak, jak bych si představoval. Na vině jsem já, ne choreografie. Volnou vzali velice dobře, já ji jel, aniž bych se soustředil na rozhodčí. Jel jsem z posledního místa, neměl co ztratit. Skočil jsem hezkého čtveráka, pak jsem zakopl v krocích, což diváky pobavilo, rozhodčí už méně. Ale na ledě jsem si to užil.
Bylo vidět, jak vás v Japonsku mají rádi…
Teď tu mám vedle sebe horu plyšáku a nevím, jak je dopravím domů. (úsměv) Chtěl jsem do Japonska, i když jsem věděl, že to s těmi nedostatky nebude snadný závod. Ale potřeboval jsem vybočit z té rutiny na ledě a zazávodit si. V té volné už jsem si to užil. I když bylo znát, že vloni jsem měl před první Grand Prix za sebou mnohem víc kvalitního tréninku.
