Článek
Veřejnost si vás pamatuje především jako šéfa fotbalové disciplinárky, ve které jste působil třicet jedna let, a také jako současného ombudsmana ČOV či místopředsedu Národní rady pro sport. Kdy jste se stal předsedou Rady expertů Antidopingového výboru ČR?
V roce 2000 ustanovilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR zřizovací listinou Antidopingový výbor České republiky, jako národní Antidopingovou organizaci. Poradním orgánem ředitele ADV ČR se stala Komise expertů, později legislativně přejmenovaná na Radu. Její členy tehdy jmenoval náměstek ministra pro tělovýchovu a sport a na základě tohoto procesu jsem se stal členem této poradní instituce. V roce 2011 mě jmenoval tehdejší ředitel ADV ČR místopředsedou a v tomto roce, když se ze zákona stala hegemonem českého sportu na státní úrovni Národní sportovní agentura, která je zároveň zřizovatelem ADV ČR, mě jeho současná ředitelka Petra Volková jmenovala předsedou Rady expertů. Pro úplnost je třeba říci, že od roku 2011 poradní orgány již nejmenuje náměstek ministra, ale přímo ředitel, resp. ředitelka ADV ČR.
S dopingem jste měl zkušenosti už z fotbalové disciplinární komise. Vzpomínám si na případy drnovických hráčů Prokopa a Poštulky a jejich „karamelek" nebo dalších fotbalistů Kovačíka, Výravského, Veltruského nebo Havlíčka. V jeho případě jste svedl „boj" s Janem Chlumským, antidopingovým „inkvizitorem". O co tenkrát šlo?
Jenom pro orientaci čtenářů si dovoluji upozornit, že se ptáte na kauzu, ke které došlo před čtyřiadvaceti lety. Konkrétně v listopadu 1996 byla po utkání Plzeň – Hradec Králové zjištěna v moči hráče Hradce Karla Havlíčka zakázaná látka salbutamol. Zahájili jsme disciplinární řízení, hráči zastavili činnost a vyžádali jsme si kompletní lékařskou dokumentaci od jeho ošetřujících lékařů. Podle lékařských zpráv byl Havlíček astmatik, léčil se od svých dvou let věku a užíval lék Ventolin, který zmíněný salbutamol obsahoval. Disciplinární komise samozřejmě kromě hráče, klubového lékaře a představitelů Hradce Králové na jednání pozvala i představitele tehdejšího ADV ČR a vyžádala si i posudek soudního znalce z oboru biochemie. V disciplinárním řízení bylo následně jednoznačně prokázáno, že Havlíčka podávaný lék nijak proti fotbalovým soupeřům nezvýhodňuje, ale fakticky pouze dorovnává jeho zdravotní handicap. Disciplinární řízení proti Havlíčkovi jsme zastavili, ale za nerespektování Antidopingového kodexu a navazujících fotbalových norem jsme potrestali lékaře A mužstva zákazem výkonu funkce na 12 měsíců nepodmíněně a fotbalový klub SK Hradec Králové pokutou 100 000 Kč. Stručně řečeno, provinění lékaře spočívalo v tom, že v příslušném dokumentu, který byl součástí zápisu o utkání, neuvedl, že hráč ze zdravotních důvodů užívá předmětný lék, a klub byl garantem, že jeho hráči, lékaři a další osoby budou respektovat antidopingové předpisy.
Alexander Károlyi je ombudsmanem ČOV a místopředsedou Národní rady pro sport.
Využil jste zkušenosti z těchto případů i ve funkcích v Radě expertů?
V rovině právnických i legislativních zkušeností určitě ano. Jednalo se o specifické případy, každý měl diametrálně odlišný dopingový příběh, navíc šlo o hráče a další účastníky disciplinárního řízení z nejvyšší fotbalové soutěže, u hráče Vítkovic Luďka Kovačíka to byla v soutěžním ročníku 1987/88 ještě československá první liga. Pochopitelně moje dvacetiletá působnost v Radě expertů se neopírá a ani nemůže jenom o tyto zkušenosti. Světový antidopingový program, který vychází z Kodexu, jako univerzálního dokumentu, který byl a je přijímán jako součást Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu, je významnou normou, o jehož obsahu i aplikaci by každý, kdo se pohybuje v „antidopingovém prostředí", měl mít minimálně základní znalosti či orientaci. Je logické, že jsem věnoval a věnuji antidopingové legislativě, resp. problematice systematickou pozornost.
Před mnoha roky jste řekl, že boj s dopingem je velice důležitý, ale nesmí se změnit v hon na sportovce. Platí to stále?
Dovoluji si říci, že v současnosti tato formulace možná platí víc než před několika lety. Doping ve sportu je nutné zcela nekompromisně eliminovat, o tom snad nikdo nepochybuje, ale součástí celého antidopingového procesu musí být i sportovci. Tím nemyslím až ve chvíli, když jsou například pozitivně testováni, ale především v programu prevence a vzdělávání. Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že například Komise sportovců Českého olympijského výboru je velmi významným partnerem sportovních spolků ve všech oblastech realizace sportovních úkolů a cílů včetně antidopingu. V této souvislosti velmi rád konstatuji, že Komise sportovců ADV ČR, která byla ustavena v roce 2018, jako jedna z prvních v rámci antidopingových organizací na světě, je pod vedením bývalé úspěšné basketbalistky Ilony Burgrové kompetentní a aktivní součástí antidopingových orgánů v ČR. Mimo jiné tak sportovci mají konkrétní možnost být nejen součástí potírání dopingu, ale mohou se této činnosti i aktivně zúčastnit. Další reálnou spolupráci a komunikaci se sportovci bude ADV ČR i do budoucna rozšiřovat.
Dá se vůbec boj s dopingem vyhrát?
Jsem si vědom, že termín „boj proti dopingu" je všestranně a určitě správně užívanou definicí, ale osobně slovo „boj" v tomto případě nepovažuji za úplně optimální, protože v boji můžete i prohrát. A to si určitě nemůžeme a nechceme v antidopingových činnostech vůbec připustit. Vyhrát absolutně a definitivně nad dopingem je pravděpodobně iluzorní, ale eliminovat ho velmi rigorózně a neústupně považuji za klíčové a reálné. Samozřejmě vždy při respektování práv a antidopingových norem.
V čem vidíte jeho největší nebezpečí?
Kdybych to chtěl vyjádřit stručně a jednoduše, tak můžu říct, že doping je v zásadním rozporu s etikou, fair play, resp. s duchem rovných podmínek a hodnotami čistého sportu. A to v kontextu s poškozováním zdraví je jeho největší nebezpečí. A nesmíme zapomenout ani na skutečnost, že věk uživatelů zakázaných látek ve sportu, ale obecně i drog se bohužel snižuje. Navíc užívání podpůrných látek proniklo i do prostředí rekreačního sportu, mimo sféru profesionálního, to znamená, fakticky mimo kontrolu. Tyto látky se tak bohužel staly dostupnějšími i pro mládežnické kategorie.
Jaké úkoly má Rada expertů ADV ČR?
Jak vyplývá z Organizačního řádu ADV ČR, jedná se o poradní orgán ředitelky této instituce. Rada projednává nebo posuzuje například programy a koncepce ADV, hodnocení činnosti, návrhy opatření na podporu eliminace dopingu včetně otázek z oblasti mezinárodní spolupráce a sportovní legislativy. Jak již bylo řečeno, vše v rovině výhradně poradenské. Tomu odpovídá i složení Rady, ve které zasedají specialisté na problematiku pedagogiky, sportovní psychologie, přírodních věd, medicíny, práva, médií i mezinárodních vztahů. Je pro mě inspirativní být součástí této erudované společnosti.
Ombudsman olympijského výboru Alexander Károlyi.
Je náročné složit odborné komise, které jsou součástí ADV?
Když chcete získat kvalifikované lidi pro jakoukoli odbornou činnost, je to vždy náročné. Navíc Světový antidopingový kodex a jeho hlavní součásti Mezinárodní standardy a Technické dokumenty zakotvují celou řadu podmínek nebo doporučení pro složení poradních a odborných komisí, národních antidopingových organizací. Antidopingový výbor ČR má ve smyslu těchto norem vytvořen jako poradní orgány Komisi sportovců, Komisi pro terapeutické výjimky a Radu expertů. Hlavním kritériem musí být mimo jiné znalost antidopingové problematiky a příslušných předpisů a samozřejmě profesní odbornost a zkušenosti z předmětné činnosti, protože se jedná o specifické oblasti. Personální složení je ale ve výlučné gesci ředitelky ADV ČR.
Najdete nejsložitější případ, který ADV ČR řešil za vašeho působení?
Jak již bylo uvedeno, působím dvě desetiletí v Radě expertů, ale Rada a její členové jsou specializovaní poradci a nemají exekutivní pravomoc. A jak vyplývá i z našeho rozhovoru, v antidopingovém řízení je každý případ „nejsložitější".
