Rubriky:

Ostatní

Minařík o děsivém pádu, kómatu i vrtulníku za 22 tisíc eur. Život mi zachránila žena, tvrdí

8. ledna 2021 09:22 - Kolín nad Rýnem/Praha

Osud mu nachystal událost, z níž mrazí v zádech. Psal se 3. červenec 2020, kdy si Filip Minařík po těžkém pádu z koně v Mannheimu zlomil nohu a vážně poranil hlavu. Přes měsíc ležel v kómatu. Prošel si peklem, boj o život však nejúspěšnější český žokej naštěstí vyhrál. Přesto mu ani po půl roce do zpěvu není.

 

Foto archiv Filipa Minaříka

Jak se momentálně cítíte?

Měl bych se cítit dobře, ale není tomu tak, protože jsem si vždycky kladl velké cíle a očekávám v léčbě zázraky. Jsem tedy vcelku nespokojenej, ale to já byl celej život. Kvůli krvácení do mozku došlo k jeho poškození a následky budou jasný až po ukončení rehabilitace. Doktoři si to nechávají otevřený, neradi by slibovali něco nemožnýho.

Pořád vás sužují bolesti?

Moc ne, ale pokroky mi jdou strašně pomalu a v současnosti nevnímám bohužel žádné. Denně chodím čtyři až pět hodin na rehabilitace doma na klinice v Kolíně nad Rýnem, kam dojíždím taxíkem. Jako pacient jsem tam vedený už šest let, kdy jsem laboroval s ramenem. Taky jsem se tam vždycky připravoval, než jsem letěl na angažmá do Japonska. Posiluju, potím v uvozovkách krev, posuny ale nejsou skoro viditelný. Problémy mám při chůzi a pohybu.

Kolik kroků zvládnete ujít sám?

Až pět tisíc, jejich počet mi měří iPhone. Ale jde spíš o belhání než chůzi.

Jakou váhu jste shodil?

Přesně deset kilo, zhubnul jsem na pětačtyřicet.

Žokej Filip Minařík během rehabilitace na klinice v Kolíně nad Rýnem.

Foto archiv Filipa Minaříka

Co se vám z osudného dostihového dne v Mannheimu vybaví?

Vůbec nic! Žádná vzpomínka na úraz, na dostih ani na dobu těsně před ním. Krátkodobá paměť dostala docela za ucho, naštěstí už se dává do pořádku. Po probuzení z kómatu jsem měl záběry v hlavě rozmazané. Nedovedu říct moment, který bych si po něm pamatoval jako první, prostě strašně zpřetrhanej film. Vybaví se mi doba, jak se tu jezdily dostihy už v době koronaviru. Jako by ale neexistovaly měsíce červenec, srpen, září a částečně i říjen.

Řada lidí z celého světa vám přispěla na léčbu. Překvapila vás velká vlna solidarity, která se po vašem ošklivém pádu zvedla?

Ohromně. Reakce byla suprová. Těžko bych někoho jmenoval, ozvala se hromada lidí, ať už z Německa, Anglie, Čech, a především z Japonska, s čímž bych v životě nepočítal. Právě odsud přišly mraky peněz i pozdravů. A přicházejí dodnes.

K vaší podpoře vyzval mimo jiné i hvězdný žokej Frankie Dettori...

Frankie mi občas posílá nějaký videa se vzkazy. Nebo si pouští moje videa, která umístím třeba na facebook a reaguje na ně. Fandí mi.

Jaká částka se vybrala?

Celkem asi 115 tisíc eur. Neuvěřitelný... Zvlášť v době pandemie, kdy každej otáčí korunu dvakrát v ruce. Sbírku uspořádali moji kamarádi a v životě bych nečekal, že by se vybrala taková suma!

Hodně vám pomohla pokrýt náklady na léčbu na specializované klinice v Hannoveru...

Za čtyři týdny pobytu mi vystavili účet na 109 tisíc eur. Jenom převoz vrtulníkem z Mannheimu stál 22 tisíc. Navíc to bylo docela krutý, protože se peníze musely tehdy převést během minuty. Byl jsem v bezvědomí a žádný expresní převod z banky přes aplikaci v telefonu s manželkou zařízený nemáme. Přiletěli a řekli, že buď budou peníze hned, nebo odletí pryč.

Jak se to tedy vyřešilo?

Peníze za mě nakonec převáděli majitelé koní... Mám sice uzavřené pojistky, jenže stejně nabíhá celá řada dalších položek, s nimiž se nepočítá. Problém je, že půl roku jsem teď žádné peníze nevydělal a následující půlrok to bude bohužel stejné.

Krušné chvíle prožívala i manželka Katja, která vám byla celou dobu výraznou oporou, že?

Moje žena mi zachránila život. Naštěstí dojela do Mannheimu, vyzvedla mě tam. Nebyli schopni mě probudit a ani diagnostikovat, co mi přesně je. Odvezla mě do Hannoveru ke známým doktorům. Přebrali mě opravdoví specialisté. Chodila za mnou do nemocnice každej den. Hrozně mi pomohla, byla pořád se mnou, za což jí moc děkuji. Hannover byl pro nás úplně perfektní i tím, že v něm bydlí manželčina rodina, která hlídala naši čtyřletou dcerku Finju.

Jak malá nesla vaše vážné zranění?

Sportovně (úsměv). Nalhaly a navyprávěly se jí pohádky, že to vzala. Dodnes říká, že Papa je trochu padlej na hlavu, protože spadl z koně. (úsměv)

Filip Minařík s manželkou Katjou a dcerou Finjou.

Foto archiv Filipa Minaříka

Vám ale bylo psychicky daleko hůř...

Když jsem se probral, všichni byli strašně nadšení a já byl jedinej, kdo byl zklamanej. Srovnával jsem se s Filipem Minaříkem před úrazem. Sportovec, několikanásobný šampion, který byl schopnej všeho. Nejsem už ten člověk, co předtím.

V listopadu jste oznámil ukončení veleúspěšné kariéry. Muselo být pro vás strašně těžké říct, že na koně už neusednete.

Rozhodování bylo velice rychlé a jednoduché. Já byl na vozíku a nevědělo se, kdy ho opustím. Dodnes nemůžu dělat žádný sport. Hlavně nejsem přesvědčenej, že bych byl comebacku někdy schopnej fyzicky. Krom toho mi je pětačtyřicet a dýl než pět let bych už stejně nejezdil. Jestli vůbec...

U koní chcete zůstat?

Pokud tenhle sport přežije koronavirus, tak určitě ano. Třicet let jsem nedělal nic jinýho, než jezdil na koni a dělal s nimi. Trenéřině se ale věnovat nebudu. Nemám na ni psychicky ani finančně. Abych do toho vrážel peníze s minimální návratností... Jsem ve spojení s bookmakery, podepsal jsem smlouvu, že bych dělal sázkového poradce. To by mě bavilo. Ale otázkou je, kam se dostihy vyvinou.

Jste čtyřnásobným německým šampionem, vyhrál jste 1769 dostihů. Kterého úspěchu si ceníte nejvíc?

Triumfu na Velké ceně Baden Badenu, největším německém dostihu, který se běhá mezinárodně. Mně se ho povedlo vyhrát čtyřikrát. Perfektní! S tímhle jsem vážně nepočítal, když jsem do Německa šel.

Patřil jste od mládí k přirozeným talentům, nebo jste si musel všechno vydřít?

Dneska se říká, že jsem měl strašnej talent, ale já si spíš myslím, že jsem měl štěstí na lidi, kteří to do mě prostě narvali. Můj táta, Fanelsovi, Schiergenovi, kteří využili mojí píle a narvali to do mě na sílu. Za nějakej velkej talent jsem se ale nepovažoval. Pomohl mi samozřejmě odchod do Německa.

Nezapomenutelné vzpomínky si uchováte i na působení v zemi vycházejícího slunce, kde jste vyhrál řadu dostihů a stal se tam populární tváří...

Ano. Do Japonska bych se chtěl jednou vrátit jako turista. Podívat se do Tokia, na dostihy a místa, kam jsem chodil. Miluju navíc jejich kulturu a jídlo. Oblíbil jsem si místní polévky a sashimi, které hodně jedí. Zelenina, rýže, maso... Všechno mají strašně čerstvý. Bylo to tam opravdu super.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Sportcz (@sport.cz_ig)

 Sledujte Sport.cz také na Instagramu>>>

Jan Švanda, Sport.cz, Právo

Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní


Běhání v zimě

Zima je pro řadu běžců obdobím nejistoty a nechuti k běhání. Nízké teploty od běhu často odradí, proto je důležité dodržovat základní pravidla. Ať už v zimě hledáte běžeckou motivaci, pilujete techniku běhu nebo hledáte zimní běžecké vybavení, jistě vám poslouží naše tipy a triky, jak se na běh v zimním období připravit a pořádně si ho užít.