Článek
Hegnus se v sezoně představil pouze jednou, v červnové druhé kvalifikaci skončil pátý. V jaké je formě?
Já myslím, že si drží svůj standard. Není takový, že by se v práci nějak předřel, ale nachystaný je. Hodně záleží, aby mu sedla půda pod nohama, aby ho dostih bavil a abychom se vyhnuli kolizím. Pak určitě zabojujeme o přední příčky.
Měkký podklad by mu hodně vyhovoval?
Rozhodně. Má už svůj věk a je lepší, když bude mít měkčeji pod nohama než tvrdší půdu. Pro něj plus, a vůbec celkově pro starší koně.
Velkou jen zřídkakdy ovládne kůň starší dvanácti let. Naposledy se to v roce 1991 povedlo Železníkovi, kterému bylo tehdy třináct. Věříte, že ho Hegnus může napodobit?
On svoje dokazoval dlouhá léta, měl top výsledky, nemá si co dokazovat. Hlavně aby dostih přešel ve zdraví, aby šel spokojený a zdravý do důchodu. A jaký bude v neděli výsledek, takový bude. Uvidíme. Ale obhajoba s třináctiletým koněm bude určitě těžká.
Jakou má povahu?
Úplný pohoďák, flegmatik, vážně bezproblémový koník. (úsměv)
Zářijovou čtvrtou kvalifikaci na Velkou jste opanoval v sedle Kaiserwalzera. Bylo ve hře, že byste místo s Hegnusem startoval v neděli právě s ním?
To víte, že ze strany majitele Kaiserwalzera zájem byl. Ptali se, jestli bych ho nejezdil, ale já mám Hegnuse a za tím si stojím. Chodím k rodině Holčáků, spolupracuju s nimi už řadu let. Jsem tu první jezdec a pokud oni něco nezmění, tak ty koně jezdím. Jasně, kdyby přišlo třeba zranění, asi bych přesedlal na Kaisera. Ale jinak jezdím Hegnuse.
Vítězové loňské Velké pardubické: žokej Lukáš Matuský a hnědák Hegnus.
Jaký dostih v neděli čekáte?
Otevřený. Může vyhrát první, ale klidně i šestý favorit. Kandidátu je víc. Záleží, jaký bude průběh dostihu, jeho tempo, komu sedne půda, kdo bude mít štěstí, vyhne se mu karambol...
K aspirantům na vítězství patří svěřenci trenéra Váni. Jsou pro vás největší hrozbou?
Určitě. Líbí se mi No Time To Lose, evidentně má svoji formu, kterou měl před čtyřmi lety, kdy Velkou vyhrál. Theophilos je taky dobrý kůň. Mladý Mahe King se jde učit. Theophilos a No Time jsou určitě aspiranti na přední místa.
Do ochozů se po roce vrátí diváci. Hodně už se těšíte na tradiční ryk z tribun?
Určitě. Když dav začne jásat, tleskat, my jezdci v dostihu tohle všechno slyšíme. I nás to nakopne. Adrenalin diváků hraje svou roli.
Došlo k úpravě obávaného Taxisu, pořadatelé zjemnili doskokovou hranu s cílem zabránit fatálním zranění koní. Co říkáte na změnu překážky?
Já si myslím, že měla zůstat v podobě, jak byla. Žádné změny se dělat neměly. Kůň si může zlomit nohu nebo si způsobit vážné zranění také na nižší překážce. Velká pardubická je i o Taxisu, živý plot zůstal, akorát doskoková hrana se trošku srovnala, takže až k takové výrazné změně nedošlo.
Ve Velké se představíte pošesté v kariéře, jak Taxis úspěšně zvládnout?
Je důležité mít správnou rychlost a aby kůň neudělal nějakou chybu před ním, že odskočí brzo nebo z jedné nohy. Dobrý odskok, dobrý doskok, a jede se dál. Když jsou ale šikovné koně, umějí si s tím poradit sami.
Start se blíží. Cítíte už v těle napětí?
Jsem zatím v klídku, nic neřeším, všechno přijde až v den dostihu. Ale když už sednu na koně, stres a panika jdou bokem. Soustředím se jenom na to, na co mám.
Přítelkyni i ročního synka Maxima budete mít na tribuně?
Ano, rodinka tam bude se mnou. Přijedou i fanoušci ze Záhora. (Záhorie – pozn. redakce) Dorazí jedna rodinka, těch bude asi pět. Jestli bude ještě někdo navíc, uvidíme... (úsměv)
