Rubriky:

Ostatní

Když legendy vzpomínají. Kanadské borůvky, podvodník ze SSSR a Niagary místo Rolling Stones

21. prosince 2016 20:38 - Praha

Položili základ úspěchům českého moderního pětiboje. Před čtyřiceti lety trio Jan Bártů, Bohumil Starnovský a Jiří Adam získalo stříbro na olympiádě v Montrealu v závodě družstev. Když se dnes už jako šedesátníci potkají, mají na co vzpomínat. Nesmí chybět ani společné focení. „A vůbec se neměníme,“ smějí se.

 

Vlastimil Vacek, Právo

V pondělí jste byli společně uvedeni do Síně slávy českého moderního pětiboje, po jak dlouhé době jste se setkali?

Adam: Naposledy jsme se sešli po londýnském zlatu Davida Svobody. Byla oslava v Průhonicích, kde se potkaly všechny generace pětibojařů.

Starnovský: Také jsem apeloval na Davida, aby byl v Riu do třetího místa a mohli jsme mít další akci, ale vyšlo to i tak.

Bártů: Já působím v Anglii, měl jsem pracovní povinnosti, ale když jsem věděl, že se tu chystá vyhlášení nejlepších pětibojařů, našel jsem si ranní letadlo z Bristolu a dorazil.

Když se společně sejdete, na co z Montrealu vzpomínáte?

Adam: Začalo to pádem na parkúru, zranil jsem se, skoro nemohl chodit. Jinde než na olympiádě bych to asi zabalil. Byli jsme jedenáctí, nikdo s námi nemluvil. Druhý den jsme vyhráli šerm a už to bylo jiné, i pivo jsme večer dostali. (úsměv)

Bártů: Šerm byl asi zlomový. Soutěž byla náročná, když se odhalilo, že Sovět Oniščenko podvádí a chytrák má v kordu tlačítko, strašně se to táhlo, byli jsme tam do půlnoci.

A jaké byly chvíle po závodech?

Starnovský: Naše závody byly prvních pět dnů, pak jsme mohli za odměnu zůstat do konce. A já poprvé jedl kanadské borůvky a hrozně mi chutnaly.

Adam: Tehdy tam měli vystupovat Rolling Stones a my si měli vybrat, jestli koncert, nebo pojedeme na Niagarské vodopády. Naštěstí jsme vybrali Niagary, Rolling Stones nakonec nepřijeli. A taky bylo hodně oslav a my se pravidelně zúčastňovali.

Bártů: Změnily se nám životy. Předtím nás nikdo neznal, nevěděl, co děláme za sport, a když jsme přijeli, měl jsem doma štos novin o nás, kterým jsem se týden prokousával.

Podmínky k přípravě byly asi hodně odlišné od těch dnešních.

Adam: My chodili šermovat na pavlač. Koně jsme měli jednoho, kterého jsme chodili krmit.

Starnovský: Ani pistole jsme neměli vlastní, tak jsme nachystali partizánskou akci. Vytipovali jsme si nejslabší Svazarm, do něho vstoupili, ostatní přehlasovali a udělali vlastní spolek, který mohl trénovat s pistolemi. A obrovskou zásluhu na našich úspěších měl trenér Karel Bártů. Zaprvé tím, že byl na nás tvrdý, zadruhé tím, že udělal Honzu. (úsměv)

S pětibojem jste všichni více či méně svázaní dodnes.

Bártů: V Británii jsem šéftrenérem od roku 1998, původně byl výhled do roku 2008. Je neskutečné, že jsem tam už tak dlouho. Ale jednou se vrátím domů, tady mám kořeny.

Starnovský: Mě to vždycky táhlo nejvíc ke koním, kterým se věnuju. Ale mám koně pro parkur, to pětibojařské ježdění sleduju spíše z dálky.

Adam: Na Dukle jsem založil šermířský oddíl, máme malé žáky, mistry republiky. A pomáháme pětiboji se sparingem. Pořád se cítím víc jako pětibojař.

Starnovský: Jakmile jste jednou pětibojař, tak už jste navždy pětibojař.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní