Článek
Byl neúspěch v Bratislavě hlavním důvodem, proč jste zamířil do Ameriky?
Bylo tam víc věcí. Jeden důvod byl, že se mi nedařilo a potřeboval jsem změnu. Potom také z Oberstdorfu odešlo hodně lidí, a když trénujete na ledě sami, hůř hledáte motivaci a chuť zkoušet nové věci. Potřeboval jsem i nakopnout z té trenérské stránky, což se povedlo, a poslední důvod byl ten, že se má přítelkyně vracela do Ameriky, takže kdybych zůstal v Evropě, bylo by to složitější.
Přání trénovat v kvalitní skupině se vám v Kalifornii splnilo vrchovatě.
Máme tam hodně lidí na světové úrovni: Ashley Wagnerovou, Adama Rippona, čerstvého amerického mistra Nathana Chena…
Ten na americkém šampionátu předvedl jako první pět čtverných skoků v jedné jízdě.
To dělá v tréninku normálně, pro nás to není žádná novinka. (úsměv)
Je i pro vás skokanská výkonnost sedmnáctiletého mladíčka inspirací?
Určitě to nabudí. Poslední měsíc pracujeme na toeloopu a Rafael se mě snaží přesvědčit, abych se začal v létě věnovat čtvernému flipu. A když člověk na tréninku vidí, co ten kluk předvádí, nechce skákat jen jednoho čtveráka, když on jich dělá pět.
Ale v Ostravě pro volnou jízdu plánujete jediný čtverný skok…
Zatím ano. Trénovali jsme tak od závodů v Číně, nebudu na poslední chvíli nic měnit. Na mistrovství světa to možná bude jiné, ale tady chci předvést, co mám natrénováno.
Na čem u Arutyunyana především pracujete?
Co jsem tam, jezdím tři čtyři programy denně, je to úplně jiný trénink, než na který jsem byl zvyklý. Najezdím spousty kilometrů, skoků moc nedělám, protože jsem zjistil, že to není tolik potřeba.
Jak to?
Protože vše kolem skoků se odvíjí od bruslení a posledních pár let jsem tolik technického bruslení nedělal. Zapracoval jsem na něm a skoky mi teď přijdou jednodušší, protože je vše ve větší rychlosti i při odraze.
V zámoří už jste trénoval před pěti lety dvě sezóny u Viktora Petrenka. Dají se obě americké štace srovnat?
Určitě nedají. U Viktora jsem byl jeho jediný závodník, takže se staral jen o mě. A tu poslední sezónu mi trochu chyběl tréninkový plán, zatímco u Rafaela od té doby, co jsem k němu přišel, jsem měl nalajnované, jak bude sezóna vypadat, co budu dělat… Je to úplně jiný level, než na co jsem byl zvyklý.
S Petrenkem jste trénoval v Hackensacku nedaleko New Yorku, nyní poblíž Los Angeles. Na kterém pobřeží se žije lépe?
Těžko říct. Já to mám rád v Kalifornii, zalíbilo se mi tam, což samozřejmě nesmím říkat před přítelkyní (Březinova snoubenka Danielle Montalbanová pochází z New Yorku). Slunko tam svítí každý den, v prosinci můžu venku chodit v tričku. To je příjemné.
V Hacksensacku se z vás stal fanoušek New Jersey Devils, spřátelil jste se s Patrikem Eliášem. Teď trénujete na ledě, kde se připravují hokejisté Anaheimu Ducks. Změnil jste fanouškovské barvy?
To ne! Pořád fandím New Jersey. Kdybych někde řekl, že jsem fanoušek Anaheimu, tak mě Patrik zastřelí. (úsměv)
Na léto plánujete s přítelkyní svatbu, už máte jasno, zda se jednou usadíte v Evropě, či Americe?
Určitě v Americe. Přítelkyně přebírá práci, kterou dělal její táta, tak se usadíme v zámoří.
Do Ostravy jste přiletěl až v pondělí, nezvažoval jste, že byste dorazil dřív?
Ani ne, stejně závodíme až v pátek a sobotu. Všichni říkají, že nejhorší je třetí den, což vychází na čtvrtek před krátkým programem, takže bych měl být v pohodě. Je pravda, že šestnáct hodin je docela dlouhý let, ale myslím, že jsem si to dobře načasoval, v pondělí usnul v deset večer a spal až do rána.
