Hlavní obsah

Jsem táta na baterky, říká s úsměvem po narození třetího syna střelec Kostelecký

Praha

Olympijský vítěz z Pekingu a čtvrtý z Ria, brokař David Kostelecký se chystá na první velký závod nové sezóny. Před čtrnácti dny se jeho manželce Lence (za svobodna Bartekové), bývalé úspěšné slovenské reprezentantce ve skeetu, narodil třetí syn Daniel. Táta David ale moc nestíhá, jak sám přiznal v rozhovoru pro Sport.cz a Právo...

Foto: Ivana Roháčková

Český olympijský vítěz v trapu z Pekingu David Kostelecký.

Článek

Začnu střílením. Letošní zima tréninku venku nepřála. Stihli jste něco odstřílet v teple?

Byli jsme na závodech v Portugalsku a na soustředění na Kypru. Stříleli jsme ještě na Slovensku. Sezóna nám teprve začíná.

Kdy vás čeká první velký závod?

Světový pohár na začátku května v Larnace. Dva závody Světového poháru už se střílely v Indii a Mexiku, těch jsme se nezúčastnili. Vrcholy budou červnové mistrovství Evropy v Baku a srpnový světový šampionát v Moskvě.

Kolik patron jste letos už vystřílel oproti minulému roku?

Méně, protože v olympijských sezónách je střelecký trénink mnohem intenzivnější. V po olympijských se tak trochu odpočívá a zkoušejí se věci, na které jinak není čas. Letos se ještě o účastnická místa pro olympiádu v Tokiu nestřílí, ale to rozhodně neznamená, že beru tuhle sezónu na lehkou váhu. Důležité je držet krok se světovou špičkou.

Po olympiádě v Riu jste přešel na novou brokovnici Perazzi. Říkal jste, že chvilku trvá, než budete schopen říct, že u ní zůstanete, nebo se vrátíte ke staré. Jak si rozumíte?

Dělali mi ji na míru. Zatím to vypadá velmi dobře, ale pravda se ukáže až na velkých závodech. Ta starší brokovnice, s níž jsem vyhrál olympiádu v Pekingu, závody světového poháru a získal medaile na evropských a světových šampionátech je pořád v pohotovosti.

Před dvěma týdny se vám narodil třetí syn. Jak si nejmladšího potomka užíváte?

Snažím se... Ale trénink je teď intenzivnější, takže jsem tak trochu táta na baterky, však se také mojí disciplíně trap říká česky střelba na baterii (smích), o to víc se starám o ty dva starší. Dělám hlavně taxikáře. Přebalování mi ovšem problém nedělá.

Co říkají na malého brášku Denis s Alanem?

Tříletý Alan je nadšený, stará se o něj. Šestiletý Denis nejmladšího brášku moc neřeší (smích).

Vejdete se vůbec v pěti do jednoho auta? Emmonsovi si museli pořídit po březnovém narození třetí dcery větší...

Jenže jich je i s malým Martinem šest. My se zatím do jednoho většího auta vejdeme, ale budeme to muset časem vyřešit nějakým minibusem. Budeme vozit i spoustu dalších věcí.

Jak by se vám zamlouvalo, kdyby Denis, Alan a Daniel požádali o ruku Julii, Emmu a Gabrielu Emmonsovi? Děti jsou si věkově docela blízké...

Ani to nedokončujte (smích). To je rodina kuličkářů, já jsem brokař. Puškaři jsou zvláštní lidi (smích)... Ale kdyby náhodou, já bych klukům nebránil. Emmonsovi jsou moc fajn. Jenže oni bydlí u Plzně a my u Brna. Nepotkáme se s nimi ani na závodech, a děti třeba střílet nebudou, protože tenhle sport vzhledem k rostoucím omezením, zanikne. Ovšem cesty osudu jsou nevyzpytatelné...

Reklama